a ještě horší, když přemýšlím, jestli jsou to vůbec přátelé
Jestli nejsem na světě radši sama
Jestli není hezčí, když se po sté dívám sama na Moulin Rouge a po sté mě to dojímá
Jestli není hezčí, když se sama vnitřně rozkládám blahem nad poslechem nových IAMX
Jestli dva jsou už dav a jestli ano, pak k jaké teorii davů se přikláním. Jestli jsem spíš sama sebou nebo naopak
Když zavřu oči během Bernadette, vidím kabaret někdy v pozně nočních/časně ranních hodinách, všichni už jsou příliš opilí, tak jen sedí a pokuřují cigarety. A nějaký posilněný umělec zpívá píseň, oslavující zřejmě nějakou kurtizánu. Příběh o vztahu, který se nad ránem vypaří jako vůně z kávy, která značí nový den.
O kolik moc byl ten minulý přelom století hezčí než ten, který jsem zažila já. Vyspělá společnost, co přestala žít.
Všechny ty filmy a knihy na mě mají špatný vliv. Chci se kvůli nim vrátit do dokonalého 19. století. Chci žít na Montmartru, být muž, pít absinth, spát s děvkama, chci mít za kamaráda Doriana Graye, chci být chudá, chci být básník, kterého nikdo nečte, chci kouřit cigarety a umřít mladá, chci být pohřbená na Pére Lachaise a chci aby mě dnešní děcka četla, chci aby tvrdili, že mi rozumí, ikdyž nerozumí.
Všechno to zklamání, z nových Radiohead, The Strokes, White Lies
a teď konečně! Něco TAK dokonalého.
Jo, přesně. Být nepochopený básník, pít absinth a kámošit s Dorianem Grayem. A umřít děsně mladá po vzoru romantiků (hlavně Poa!).
OdpovědětVymazat