Svět je smutnej, lidi umíraji, smrt je jediná jistota v našem životě. V Japonsku mají nedostatek potravin, paliva a rakví (,,Dáte si rakvičku nebo věneček?") Co na to Murakami? Bude nová kniha jako Po Otřesech? Kromě Rady bezpečnosti OSN najednou celej svět na Libyi zapomněl. Lidi milujou tragédie, milujou, když si můžou říct, bože, ten svět je tak zkaženej. Konspirační teoretici si libujou v tom, jak se jim ten konec světa pěkně rýsuje. Eko teroristi z Rakouska prudí, ať si zkontrolujeme Temelín. Tektonická činnost v Evropě? Jestli jsem si odnesla nějaký poznatek ze Zeměpisu, tak ten, že Evropa je nejstabilnější kontinent. Temelín mě nikdy neděsil. Dřív se to hodně řešilo, domů nám chodily osvětový letáčky co dělat kdyby. Mně se tam líbilo ... a dali nám zadarmo špunty do uší.
Na pohřeb nepojedu, nikdo z nás vnoučat nepojede. Přitom jsme ho měli všichni rádi. Houpal nás na houpačce, kupoval nám tukový rohlíky a koláče. A vždycky zdůrazňoval, že na krabici mléka je třeba udělat otvor, to aby se tam dostal vzduch. Všechny ty detaily, které si vybavuju a přesto se mi zdá, že jsem toho člověka vůbec neznala. Ani vlastně nevím, kdy jsem ho naposledy viděla. Budou to možná už tři roky. Ale ono to je lepší, že si ho pamatuju hlavně z dětství. Děti jsou naivní, děti vidí všechno dětskýma očima. Dětem je jedno, že dědeček byl komunista, dětem je jedno co v životě pokazil a jak moc. A některé věci bude lepší nevědět...
Jsem asi nějaká nepovedená.
Hahaha
Musím se učit, ikdyž ve skutečnosti nemusím. Musím akorát umřít. A přemýšlím, jestli chci jít do země nebo se nechám zpopelnit. Jestli budu chtít mít otevřenou rakev a smuteční obřad nebo se nechám rozprášit někde po světě a lidi budou moct říkat, jo tak támhle všude byla. Jestli budou lidi zdrcený nebo stejně apatický jako já. Jestli přežiju rodiče nebo oni mě. Jestli pro mě osud třeba nechystá nějaké překvápko v podobě teroristického útoku nebo jestli mě třeba zasáhne blesk, zabije maniak schovaný na zahradě, o kterém se mi zdálo. Jestli budu v životě trpět a jestli mě moje smrt bude bolet. A přijde mi to úplně normální, jako když moje mamka v obchodě přemýšlí, co koupí k večeři. Proč by se lidi měli bát o tom mluvit, proč je to divné.
Lidi na mě dneska zírali. Lidem přijde divná každá odchylka od normálu. Takže když mezi tu tisícovku lidí v péřovkách a sněhulích vyjdu ven v balerínách a tenkém svetru, lidi se diví. Viděla jsem ty baby, jak si v duchu říkají, ta holka je blázen. A moje vlasy. Lidi nemají rádi moje vlasy. Protože jsou jiné. Protože jich mám třikrát tolik než průměrný člověk. Protože jsou kudrnaté. Protože lidi jsou prostě svině.
Proto jich nikdy, v žádné situaci nelituju.
Tak
dobrou
Žádné komentáře:
Okomentovat