Spanish sahara

O vysoké škole už se mi dokonce i zdá a to je asi ten pravý čas na to abych se tím přestala zabývat. V podstatě stejně teď nic neovlivním. Do dalších zkoušek zbývá měsíc.
Problém je v tom, že jsem společensky zakrněla. Mezi lidma  (samozřejmě kromě školy) jsem byla naposledy na svém plese, tedy před dvěma týdny. Když mně se nikam nechce chodit. Je přece mnohem pohodlnější ležet celý víkend v posteli, dívat se na filmy, číst si Red Meat a přemýšlet než se převtělovat do společenské bytosti, kterou nejsem, nasadit falešný úsměv a jít se bavit do podprůměrně zábavných maloměstských putik a bavit se o věcech, které mě nezajímají. Takový je můj život. Jsem znuděná. Nemám náladu vidět se s lidma. Už dokonce ani s těmi, které mám doopravdy ráda. Jenže jsou lidi, se kterými se do hospod chodit nedá. Mám je prostě spojené třeba s tím,že jsme spolu popíjeli za letních večerů. Najednou si s nima ani nemám co říct.
A vůbec nejčastěji se mi stává, že mi někdo něco vykládá a já ho přestanu po první větě vnímat. Takže celý monolog oné osoby je doplňován mým občasným pousmátím, kývnutím hlavou a jinými užitečnými gesty.
Já si uvědomuju, že chyba je ve mně. Je moje chyba, že nejsem společenská, ani empatická, že mě nezajímají problémy ostatních, že si představuju zábavu úplně jinak ...

Ve čtvrtek jsem překonala sama sebe protože jsem bez slz a nostalgie dokázala vyhodit některé fragmenty z Paříže a Anglie. Vyhodila jsem jednu malou lahvičku od vína a kelímek od anglického kafe. Pořád ale nejsem schopná vyhodit hranatou plastovou lahev z Paříže, kterou mám už pátým rokem... Je to totiž asi první hranatá lahev, jakou jsem ve svém životě viděla. Něco takového se nedá vyhodit :O Taky mám pořád obaly od anglické čokolády, rozbité korále z Primarku, mušle z Brigtonu, velké flašky od vína z Francie a neumím se toho zbavit. Myslím, že je to hlavně tím, jak je to pro mě důležité a vyjímečné. Jsem si jistá, že kdybych jezdila do Paříže každý rok, tak nemám potřebu to všechno uchovávat, jenže takhle mi to připomíná ty hezčí momenty mého života.
Proto se taky nedokážu zbavit některých kapel. Ve čtvrtek jsem totiž kromě generálního úklidu pokoje provedla i generální úklid v hudebních složkách. Jenže jsem narazila na problém 'Tohle už neposlouchám, ale co když někdy dostanu chuť si to poslechnout' Zkrátka nejsem schopná smazat kapely, které jsem měla ráda déle než půl roku. Takže téměř všechny SKA kapely vymizeli z iTunes, ale pořád existují ve složce hudební odpad. Nejvíc mě ale překvapuje, jak jsem závislá na českých kapelách. Třeba to je všechno tím, že nedokážu nenávidět něco co jsem měla tolik ráda.

A včera mi přibyl velice závažný problém. Došlo mi místo v knihovně protože Levné knihy jsou pro mne naprosto neodolatelné se svými slevami. Že je něco špatně jsem poznala podle toho, že jsem si domů přivezla Dostojevského, autora literatury, ke které mám vnitřní odpor. Taky mám historickou!? knihu o Stalinovi a to jsem měla co dělat abych nevzala i tu o Heydrichovi. Prostě není normální kupovat knížky, které mě moc nezajímají. Na druhou stranu jsem konečně měla štěstí na předposledního Kafku. V pondělí budu čelit dalšímu nebezpečí, tentokrát v Luxoru, což je horší v tom, že tam knížky nestojí 15 korun.

Dneska jsem dostala neuvěřitelnou chuť jet na letní festival. Želbohu je pořád zima a festivaly jsou zatím nějaké zamrzlé protože Womabts ano!ano!ano! The Streets neurazí. Pohodoví Portishead mě nebaví, Openairové Chemical Brothers taky moc nežeru a poláci zatím vedou s Coldplay, Hurts a Caribou.
Já čekám na Foals, Strokes, MGMT, Justice, Franz Ferdinand, These New Puritans, Animall Colective, Phoenix, Passion Pit, Arcade Fire ... nebo tak něco :D Vlastně je snadné mi vyhovět.