Mám tedy za sebou 6 dílů Harryho Pottera a nebylo to tak špatné. První dva díly byly úsměvnou exkurzí do dětství, Vězeň z Azkabanu měl potenciál, Ohnivý Pohár naopak vůbec a konec Fénixova řádu byl jedno velké 'jooo, kouzelnická rvačka' Miluju Helen Bonham Carter protože je skvělá do rolí vyšinutých ženských. ( Není divu že si s Burtonem tak rozumí ) Samozřejmě jsem si podle očekávání zamilovala Snejpa ( ne nevim jak jinak to líp vyskloňovat ) protože mám ráda tajmené záporáky oděné v černých hábitech.
Nepochopila jsem, proč se každý rok musí střídat učitelé na černou magii a proč ten předmět vůbec mají, když se z těch učitelů vždycky vyloupne takovej debil.
Neuvěřitelně mě zklamal Draco Malfoy protože se rozbrečel ??!! čímž se jeho potenciál na zlého chlapce dokonale pohřbil.
No každopádně chuť si ty knížky přečíst fakt nemám.

Přijde mi zvláštní, že většině dospívajících okolo věku 15-ti let se nejvíc líbí knížky o drogách. Zvlášť v takových těch 'drsnějších' subkulturách ( ne že by disco kids nic takového nečetli ) Přijde mi to úsměvné protože si vždycky vzpomenu na sebe ve čtrnácti a jak jsem všechny ty knížky taky hltala a odsuzovala všechny, co byly děsně vodvařený z My děti ze stanice Zoo. / Ale je to dobře, jen ať čtou! :D / Poslouchala Nirvanu, Sex Pistols a jiný feťáky a připadala jsem si šťastně když jsem ležela na louce, opilá po houbě ( kteroužto už nemůžu ani vidět ) Na tuhle část své minulosti ale budu vždycky ráda vzpomínat.
Jádro pudla je totiž v tom, že kdybych kdysi nehledala knihy o drogách, nevyjel by mi v knihovně pod klíčovým slovem 'drogy' Trainspotting, možná bych to nikdy nečetla a možná bych nezačala číst nikdy. Ta knížka mi změnila život, fakt. Prostě jsem díky ní začala ve svých čerstvých 14 letech číst.

Jo a vzpomněla jsem si na tohle 

Třída baví třídu je taková naše školní klasika před Vánocemi 

A to je asi tak všechno
Mňau