Co se stane až dospěju?
Co ze mě vůbec může být?
Docela to nestíhám. 4 měsíce. 13 knih. 18 rozborů. 20 otázek z dějepisu. 15 ze ZSV. Načíst materiály k příjmačkám. 20 témat z angličtiny ( v tomhle jsem samouk protože mě drze dali na špatné konverzace, jupí ) Naučit se psát slohy. Dvakrát jít na SCIO testy. Podat přihlášky.
No a udělat maturitu.

A mám jenom 11 dní prázdnin a deptá mě to. Protože jsem v koncích se seminárkou ze ZSV protože nemám to, na co jsem nejvíc spoléhala. Dotazník. Vysrali se na mě. Typical. Holt to bude bez toho asi.
Začínám se bát, že to nedopadne dobře.
A ono asi nedopadne, s mým přístupem.

Asi jsem zdomácněla a zase dala Vánocím naději, ikdyž moc dobře vím, že mě jako každý rok zklamou protože mám moc velká očekávání. Nemůžu za to, že pro mě je to svátek, kdy máme být všichni spolu a cpát se cukrovím před televizí, navštěvovat babičky a tetičky a vařit společně rybí polévku. Zdobit stromeček a cítit tu je ho vůni ( smrt umělým stromkům! ) Jenže jak jsem podotkla, já už nemám rodinu. Mám mámu, tátu a bratra, ale nemám rodinu. Od loňského roku, kdy jsem strávila celý den v posteli s jedním funkčním sluchátkem a Radiohead, už Vánoce nikdy nebudou jaké bych je chtěla.
Jenom mě uklidňuje, že jsem awesome protože dělám výborné cukroví.

A chtěla bych opravdu stihnout tolik věcí přes prázdniny! Konečně si něco přečíst, zkrátit počet filmů ve filmotéce, udělat generální úklid, zkusit si přípravné testy na VŠ, ležet v posteli a čumět do blba...

Joa sabotuju Silvestr. Budu doma. Protože dělat zas někomu blbečka na soukromý oslavě kde znám asi 10 lidí a z toho mám ráda jenom 3 se mi nechce. Navíc je to na druhý straně města. No way. Tenhle rok stejně stál kompletně za hovno a příští jinej nebude, tak co bych slavila.