Sartre ve své Zdi napsal něco, co mě dokonale vystihuje. Ten odpor k lidskému tělu a to nejen k tomu, co je vidět, ale i k tomu, co uvnitř. Nemám ráda TĚLO, ikdyž mě baví poslouchat, jak břicho mého psa vydává divné zvuky a dokonce se mi to líbí i u mě samotné. Lidi se za to totiž nejvíc stydí. Za jakýkoliv přirozený lidský projev, se nejvíc stydíme. Není to tak, že bych si vyloženě libovala v pohybu tekutin a potravin mým trávicím systémem, ale přijde mi to zajímavé.
Taky mám ráda když slyším svoje srcdce
Vzpomněla jsem si, jak jsem každé ráno, deset dní, trpěla v nemocnici, jak jsem nesnášela i to, co mělo být příjemné, jak se mi to hnusilo a jak jsem za to všechno svoje tělo ráda trestala...
... a někde je asi chyba, možná nemám ráda lidská těla, možná nemám ráda lidstvo a možná nemám ráda jenom sebe.
Třeba se to někdy spraví
Přijde mi zvláštní, že nemám vůbec žádné abstinenční příznaky. Prostě mi ty cigarety nechybí. Nechybí mi ani hospody, ani lidi protože jsem celý týden kromě středy byla sama. Je mi skvěle protože nemusím řešit cizí problémy. K tomu zítřejšímu potratu už stejně nemám co říct a nehodlám se tím teď strachovat, věřím, že to všechno dobře dopadne, nebude mít komplikace a bude moct mít v budoucnu děti.
A myslím, že díky tomuhle už nikdy nebudu věřit hormonální antikoncepci
Jo a miluju svoje nový boty, true, true
Žádné komentáře:
Okomentovat