Tak to dopadá, když je život nesnesitelně lehkej.
Krvácím ze špatnejch otvorů, spím ve špatnou denní dobu, mám jídelní návyky jak těhotná
Naštěstí těhotná nejsem protože mi to povídal příbalovej leták... že neplodnost je u >1/10 žen, takže jo, můžu se dát na nejstarší povolání lidstva
A slovy XY nebude žádné děťátko, říká to, jak když ho to mrzí, ale nemrzí

Nechápu to, psychicky je mi pořád hrozně fajn, všechno je funny a v pohodě, ale fyzicky se rozkládám. Na takový bolesti jsem nikdy netrpěla. Taky nevim, proč mi čtení Palahniuka způsobuje krvácení z nosu.

Zase jsem se zamilovala. Některý písničky dokážete v iTunes zapnout na opakování a necháte je v tomhle stavu třeba hodinu. Papillon je jednou z těch... akorát to iTunes.
Už jsem si zvykla, že tenhle barák je proklatej. Elektronika tu prostě nemá šanci, takže zase jednou sbohem, má drahá -1-0-1- data. Na druhou stranu, uspěchá to situaci s notebookem. Jenom nevim, jak se k těm datům dostanu, ale jde to, takže naději mám pořád.

Dospěla jsem do bodu, kdy je mi oznamováno jako hotová věc, že jdu do hospody.Takže moje antisociální období je asi u konce. Už mě to vlastně ani moc nebaví. Od doby co B. chodí se S. jsem nějak prozřela, že bych taky mohla zůstat ve svojí samotě do konce života.
Ale zjistila jsem, že oslovení Leni už patří navždycky jemu. Můžu ho sebevíc nesnášet, ignorovat a nevim co, ale nikdo jinej už mě takhle oslovovat nesmí. Možná je to tim, že je to všechno pořád dost čerstvý, někde ve fázi, kdy z toho teče hnis, kterej je známkou hojení rány. Je to pořád zapovězený a tak přežívám i to oslovení zlatíčko, což je hnus, ale ...

Jdu hnít

May the force be with me