Swallowed

Napadlo mě, co vlastně cítím. A mám pocit, že necítím vůbec nic.

Ani když kouřím a dojde mi, že už je zase skorozima. Nic necítím když dostávám trojky a stejně tak nic necítím když dostávám jedničky. Nic necítím když jím indické placky a taky nic necítím v číně. Nic necítím, když mi chválí ani když se smějí těm novým vlasům / které jsou pořád cítit barvou /

Úplně jako kdybych nechala zamrazit určité, dejme tomu všední, city.

Protože naopak nepřestávám mít radost z návštěvy knihovny. Umím projevit nesouhlas a přímo vražednost nad článkem o Muse v Rock a Popu / protože bych nejradši napsala ať si s ním utře co chce, když neumí napsat objektivní článek, nemá dělat v hudebním časopise / Těší mě pít svůj uvařený svařák. Umím být šťastná když mi jde ráno od pusy zmrzlý dech a já do toho poslouchám veselé Last Shadow Puppets. Dokonce dokážu říct stromu "Něco ti upadlo" a uvnitř se tomu smát.

A taky mě baví poslouchat v říjnu písničky ze soundtracku k Sám doma. Protože Sám doma, ať je to už sebevětší kýč, mně připomíná když jsem byla malá a šťastná. Když bývala zima jaká má být, válela jsem se ve sněhu a na Štědrý den chodila do parku a do kostela zatímco moje mum aranžovala doma dárky. A takhle šťastná už nikdy nebudu ať chci sebevíc. Nevím jestli je to spíš tím filmem nebo Johnem Williamsem / protože dělal soundtrack i ke Gejše /

A potom otevřu oči do téhle reality, ze které mi nepomáhá ani král černých a temných myšlenek, král mezi kastráty Matt Bellamy / skorocitace /  A zcela proti mému očekávání musím poslouchat veselé věci a mám z nich pak ještě blbější náladu. Britská hudba ve mně automaticky asociuje nesplněné touhy a přání. A nezbývá mi nic jiného než se zahrabat do deky se skleněným hrnkem čaje a číst si Malé básně v próze.

Tohle je můj život, sedět v zimě někde s teplým nápojem, poslouchat u toho muziku u které si musíte podupávat nohou a nechat čas plynout i bez vás.

A tohle je jeden z mnoha důvodů proč zbožňuju postavy Murakamiho, protože oni jsou tomu tak blízko -.-

/ A víteco, oficiálně neumím psát a odůvodňovat čárky v textu, takže mě to moc nevzrušuje, že dělám chyby /

/ Mám divné pochody myšlenek. K Sám doma jsem se dostala přes Grinche a ke Grinchi přes Borise Karloffa který hrál ve Vykradači hrobů a toho dávali v neděli na dvojce -.- /