Let's be fucking dojtš

Bavorsko je divná část zeměkoule.

Už jsem se zmínila, že nikdo z rodiny nemluví německy / ačkoliv jsme k hranicím +- 30km /  tudíž tam vůbec nejezdíme ani za vidinou levného nákupu ani za vidinou nějakého kulturního obohacení. Tudíž jsem tam jela jenom tak z volného času a protože moje buňky byly po 4 hodinách spánku tak otupělé, že bych ani neodporovala.

Zprznili jsme vojenský sklad, protože na co chlapy berou kladivo, to my zvládneme pouhýma rukama.

Aneb jak jsme vylomily dveře.

Aneb jak jsme pohly s helikoptérou.

Aneb "Mórgn" - "Bonžůr"

Aneb jak jsme vykradly sklad.

Aneb jak jsme byly německými nacisty.

Ale jo, sice je to ještě větší zapadákov, než naše malebné jihočeské městečko, ale nakonec to dopadlo líp než jsem čekala. Nebýt těch pekáren asi se tam zblázním. A Irský kafe je tam víc irský než kafe.

Navíc to byl buržoázní den, jindy během dne neutratím 200 jenom v kavárně.

Při Paranormal Activity jsem se fakt bála. Jakože se při hororech moc nelekám, občas sebou trhnu, ale tady jsem fakt nechtěla, aby byla noc. Kousala jsem si prsty a odvracela zrak. Samozřejmě jsem neměla ponětí, jak to může skončit / Narozdíl třeba od Krvavého Valentýnu, kde to byl správný tip hned po 10 minutách filmu /  takže mě skutečný konec docela překvapil. Taky za to všechno můžou předešlé filmy, že atmosféra byla, jaká byla a já z těch 4 hodin spánku co mi bylo přiděleno dostala stejně mnohem míň, protože jsem v noci byla asi 5× vzhůru.  Mám zvrácenou zálibu v psychickém sebetrýznění, když koukám na takovéhle filmy.

A nejsem si jistá, jestli už jsem psychicky připravená na [REC] Každopádně dneska dávají Interview s upírem a protože Lestat je úpírový-filmový idol, kouknu se na to znovu.

Po dvou dnech jsem do sebe nacpala tolik cukru, že bych měla být hyperaktivní ještě za týden. Nicméně umírám ospalostí a únavou. Což moc nekoresponduje s mým večerním plánem, no nic. Navíc do zítřka se musím vyspat pořádně. Protože Halloween a hospoda a tak.

-.-
V šest hodin ráno jsou u nás božské mlhy . Cítím pocit rozpolcenosti vždycky, když vidím něco krásného protože mám touhu to všechno fotit a dokumentovat, ale moje lenost to vždycky zažene do kouta. Musím se ale donutit do lesů, když jsme se vraceli a sjížděli do našeho údolí viděla jsem tu krásu konečně pořádně. Zatímco z okna vidím jenom zelený Libín a občas nějaký barevný strom, tam zeshora je všechno žluté a oranžové a prostě dokonale podzimní.
// Poslední dobou Prachatice děsně přeceňuju, ale čajovnu máme stejně nejhezčí v republice ^^ //