pátek 5. srpna 2016

Future rust and future dust

Skončila jsem v práci.
Nostalgie.
Ale ex-kolega mi sehnal lístek na RfP.
Nostalgie.
Foals.
Nostalgie.

Červen změnil všechno.
Asi k lepšímu.

Spousta boží hudby. Foals z první řady. Zpívám si Late night a brečím štěstím. Pak se držím Yannise za nohu a mám pocit, že nic lepšího už mě v životě nepotká.
Extáze.

A pak se konečně potkáváme i mimo ranní zpěv ptáků a jdeme do kina na film, který nás vůbec nezajímá.
Je asi 36 stupňů a tak kašlem na romantický procházky...

Jedu na RfP jako VIP a bydlím v "pracovním táboře"
Cítím se tam trochu nesvá a tak v zákulisí popíjím hodně jacka danielse s colou, abych mezi všemi těmi jakože slavnými lidmi moc nevyčnívala.
Krom toho nemá VIP lístek absolutně žádné výhody. Vlastně čisté záchody a teplé sprchy zadarmo.
Kolegu potkávám kolem druhé ráno a směju se ve své opilosti jeho opilosti.

Mezitím ty někde sbíráš borůvky pod Ještědem.
A já se naštvaně jedu opalovat k Motolu.
A končím spálená tak, že ještě na Colours jedu bez podprsenky protože ... ta bolest.
V Ostravě pršelo, a byla nám zima ale i tak jsem dokázala vypadat dokonale, lol.
Tame Impala byla boží.
Jinak jsme většinu času trávily. Jídlo. Obří snídaně za pár korun (vážně, proč musí být v Praze tak draho?!).

Panika.
Agrese.
Smíření.
O(d)puštění.

It's future rust, it's future dust

Dostala jsem krásnou zprávu, která mě dojala, aniž bych byla zrovna dojímací typ
A tak vůbec mi lidi píší hezké zprávy naprosto nečekaně

Jsme spolu, ale vlastně ne
A já došla k závěru, že je nejlepší to neřešit a jen to všecko vnímat a prožívat a užívat
Peču nám borůvkový koláč, k snídani palačinky a na večeři pizzu
Veřejné sdílení společného života je stejně trapnost, která nikoho nezajímá
A tak prostě jsme

Skororok zbytečností
Je mi tak krásně
Ikdyž jsem v lese, promoklá na kost
A B. na mně volá, ať si dám pozor, aby mě nespolknul Hýkal

Někteří lidé do mého života patří
Jiní jsou úplně zbyteční
Někteří jsou tu jen od toho, abych si uvědomila sama sebe, abych se našla
A já jsem se našla

Nejprve mě málem rozbrečel/a Anohni
A pak to krásné mrazení po celém těle při Zoharovi

I wanna see them burn
I wanna burn them 


Sharing different heartbeats, in one night 

1 komentář:

  1. "A já došla k závěru, že je nejlepší to neřešit a jen to všecko vnímat a prožívat a užívat" Trochu závidím... Já potřebovala škatulkování, ale nevím, jestli je to dobře. Ale užívej si, dokud to jde. ;)
    /Mimochodem, jsem nově tu: https://cinnamoncollarbone.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat