The eternal sunshine

Jsem unavená
Pořád
Goooglím si "I don't give a shit anymore" a "Why don't I give a shit about anything anymore"
'Cause that's how I feel
Oproti lednu byl únor dost asociální
Jako, nepomáhá tomu, že máme v práci hodně nových kolegyň a s většinou z nich si nemám co říct
Protože nejsou ničím zajímavé
Protože nejsem ničím zajímavá

"Musíš se nechat umřít. Úplně se odstřihnout od své minulosti, nechat všechno být a znova se narodit" ~ miluju internetové poradny

Můj život jsou texty mých oblíbených písní

Prosím drž ma za ruku
ja nikoho tu nepoznám

Jsem zase sebedestruktivní

Zoufale odkládám všechny věci už tisíckrát odložené

aneb pořád nepíšu diplomku a do školy nechodím (a přesto mám zas celý semestr úspěšně hotový)

Novou práci si nehledám protože mám milion výmluv proč zůstat v té stávající

Na relationshits jsem definitivně rezignovala a dokonce už ani nechci mít desítky koček

Rozhodla jsem se prostě umřít úplně sama

Baví mě se akorát rýpat v uplynulém roce a trýznit se cestami zpátky 

Na Brita jsem zapomněla, celkem snadno

Asi jako on na mě

Jeho náruč už taky nehledám, najednou je mi zase cizí

Náš vztah mě ale nadále fascinuje, hledáme se výhradně v momentech oboustranné samoty

Jakmile jeden z nás přestane být sám nebo, jako teď v mém případě, mu ta samota zas začne bejt ukradená, naše cesty se rozejdou

S kolegou jsme sice hodinu a půl pili pivo a povídali si po směně, ale i tahle epizoda už je uzavřená

Možná prostě jenom potřebuju umřít

a narodit se znovu

jako Liz Taylor (American Horror Story: Hotel má mimochodem nejlepší soundtrack, a celý seriál začíná s The Eternal od Joy Division)

Veškeré naděje na znovuzrození jsem vkládala do Amsterdamu

Dopadlo to tak, že jsem na zpáteční cestě koukala na Ex Machinu protože nic lepšího nebylo a vydala jsem se na takovej feel trip jako už dávno ne

'Cause you are the ghost in the back of my head

Čekám, až mi všechna řešení spadnou z nebe
A je to čekání na Godota
Ale prostě nemám sílu
Možná až přijde jaro
ale možná je to jen další nesmyslné odkládání

Zjišťuji, že se úplně svobodná a spokojená cítím jedině na cestách. Což je super, jen to stojí dost peněz
Takže jsem se vrátila z Amsterdamu se 70 korunami na účtě
A s dopisem od pražské plynárenské, že jsem zapomněla zaplatit za únor...
Tyhlencty dospělácký věci mi prostě ještě moc nejdou

Asi nejsem připravená všechno uzavřít
A začít znova

It's future rust and it's future dust

Přeju si být normální
Nebo prostě jen míň labilní