zavzpomínat na svůj loňský rok
Vlastně se spíš snažím nevzpomínat
Ale některý věci je třeba říct konečně nahlas
Nesnáším svoji práci
Nesnáším svoji školu
Nesnáším sama sebe
Nesnáším tebe a všechny lidi
Právě teď
Dvě minuty nenávisti
Doublethink
The queen of the island
The white swan
and the black
Možná když budu dělat všechno to, co nechci, zjistím, co vlastně chci
A koho
A kam
Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti
smutek stesk a úzkost z života i smrti
Probouzí mě noční můry
Uplynul rok
a já
jsem tam, kde jsem byla
Jak kdyby se nic mezi tím nestalo
Prostě jsem jen na chvilku zavřela oči, snila, a za chvíli je zas otevřela
Až na to, že je všechno většina jinak
Mám práci (kterou nesnáším)
Nový domov (který je předražený)
Nové cizince (kteří mě už stihli všichni opustit)
Uběhla spousta koncertů (Yet I never left the horror there)
Spousta divadel (občas jsem se chovala jako největší kokot)
Výstav (Na Smrti v muzeu jsme zanechali svůj odkaz)
Filmů (protože jsi mi otevřel obzory neskutečným způsobem)
Výletů (vrátila bych se na Moravu, mezi víno, nebo na Šumavu, mezi hvězdy)
Byla jsem šťastná
Ve svém nekonečném smutku
Pravda je taková, že moje spolubydlící je jediný člověk na planetě, který snese celou mojí osobnost
Za odměnu pro ní vstávám v půl sedmé ráno, i když nemusím
Za odměnu nakupuji zásoby toaletního papíru. A vařím večeře. A peču snídaně
Nechápu, jak jsme bez sebe ty uplynulé tři roky existovaly
Musíte mi věřit,
že se v tom nevyžívám
Já chci být šťastná a tak
A někdy bych dala úplně všechno za to být normální
'normální'
Prostě, míň INFP
Míň já, víc někdo jiný
Naprosto chápu, že lidem nepřijde moje truchlení normální
že už tím otravuju každého kolem sebe
ale proč bych měla někoho poslouchat, vždyť já si můžu truchlit jak chci
a lidem, kterým to vadí, můžu být třeba úplně ukradená
I couldn't care less
Baví mě mé večery s cizinci
Zjišťuji, že je to další únik
Bavit se s někým anglicky je menší problém, než se s někým bavit česky
S vědomím, že je to všechno jenom na jeden večer
A pak je v půl jedné vyprovodím na autobus na letiště
A nikdy je už neuvidím
Když jsem se naposledy viděla s Britem,
vypadalo všechno fajn
do té doby než jsme šli spát
a pak se probudili a neřekli si ani slovo
Pak mi odletěl, a vrátil se, nikoliv ale pro mě
Odmítám všechny INTJ, už tak nějak z principu
Jenže po notné dávce sebereflexe zjišťuji,
že všechno co dělám dělám kvůli/díky němu
Nedokážu určit, do jaké míry jsem to všechno ještě já
Now that is what I call insanity
To jenom Lenka je zas opožděná
Lenka se prostě bojí,
že bude na vždycky všem cizí
A všichni cizí mně
Je pozdě
a já bych chtěla brečet
Místo toho jen ve čtyři ráno sedím unavená na posteli
Probuzená z noční můry
Když si uvědomím, že ta noční můra je vlastně realita
"Budeme kamarádi"
prostě nikdy nefunguje
když jeden cítí víc než druhý
ani mi tyhle věci neříkej. blbý infp věci a blbý tak nějak všechno, nejspíš.
OdpovědětVymazat