Máš doma skříň
a kdesi v ní
bydlí kdosi
agresivní



Prosinec byl hektický a mlhavý.
Zvykla jsem si chodit z práce domů pěšky. Ve dvě ráno. Ve tři ráno. Protože čekání na noční tramvaje je zdlouhavější. Od vody jde chlad a pohled na temnou hladinu mrazí, až na racky celá Praha mlčí.
A mně je zle po dvou pivech a neúměrnému množství cigaret.
Vánoční večírek u kolegyně na Malé Straně. V bytě s vysokýmy stropy a klenbou. A trávovými koláčky a polským lískoořechovým likérem.
Lidé, kteří mi nepřestávají říkat, jak jsem zajímavá
že se nemám lidí bát

Ochoč si mě!

Začínám nový život, alespoň si to tak slibuju, když vcházím do pokoje a zrovna zapadá slunko nad vodárnou a v dohledu jen střechy a prázdno.
Jenže realita mě nechce opustit
Já zůstanu pořád s tebou

Mezitím zažívám divný večer s Britem s příchutí absinthu. Procházíme se kolem Vltavy, zase, zíráme na temnou hladinu. Doprovází nás hejna racků. Je zima. Je mi zima. Vymýšlíme úkoly pro pětileté děti.
Na nočním stolku leží the little book of calm.
Protože mám ráda Black Books
When you are unhappy, you should have sex
Je pět ráno
When you are unhappy, ask him for a hug and a goodnight kiss
Říká mi Lenko, přestaň se bát
/ Nech se ochočit, možná budeš plakat, ale možná taky ne /
Odcházím bez rozloučení a v myšlenkách skáču
do temné Vltavy
za žalozpěvu racků

Občas se věci rozbijí a nedají se spravit
Občas se takhle rozbijí i lidé
a zoufale moc se nechtějí nechat spravit

Chybíš mi, já nechybím tobě.
Nejhorší věc na tom být INFP je, že přikládme význam věcem, které jsou pro ostatní naprosto nepodstatné. A pak nás mrzí, a bolí, že ostatní těm věcem vůbec důležitost nepříkládají. A nemají tu potřebu tyhle malé radosti sdílet.
A proto držím v rukou česko-portugalský slovník a chci ti ho darovat
protože existuje možnost, že tam za necelý rok odjedeš
a je to hrozný nesmysl, pro všechny mimo INFP

Rozštěp osobnosti. Společné bydlení mi pomáhá.
Ta druhá osobnost je ale věčně nespokojená
a občas kouše
a bezhlavě skáče do Vltavy
a nechává si zdát noční můry o bezvládném těle pod tramvají

První den v novém bytě. Stěhování. J. nám pomáhá s krabicemi a ještě nám do jedné přihodí sušená rajčata protože si stěžujeme, že jsme bez jídla. Ona jede na Kraftwerk do Karlína, já jedu na Everything Everything na Žižkov.
Vidím to jako scénář k filmu. Odosobnění. Tramvaj zazvoní. Rozjede se. Náraz. Lidi venku kříčí. Brečí. Tramvaj se otevírá. Vystupuju. Štíhlé nohy, černé lodičky, červená sukně. Ta druhá osobnost od toho těla nemůže odtrhnout pohled. Ta první má dost soudnosti. Ta první všechno zapomíná, vytlačuje ten výjev někam hluboko, do temných vod paměti, kam nikdo nechodí.
Vracíme se o půlnoci a uklízíme. Ve dvě ráno vaříme první večeři. Ve tři ráno zjišťujeme, že nám J. zanechal i dvě cigarety. Kouříme ve vnitrobloku a díváme se na hvězdy.
Bylo nám 15, když jsme si poprvé plánovaly společné bydlení.

Moc (dlouho už) koukám do té temné noční hladiny (propasti)
When you are unhappy
just ask others to help you