The only way to get rid of temptation is to yield to it

...so I did.

Jsou dny, kdy umírám
kdy chodím po Praze nešťastná a naštvaná na všechno a všechny.
A pak jsou dny, který jsou natolik skvělý, že během nich zapomínám i jíst.

Všude jsou najednou samí cizinci a já jsem upřímně trochu zmatená
a očividně tím matu i své okolí.

Občas je mi totiž pořád mizerně.
Sedím pak na posteli a je mi smutno a přemýšlím nad tím vším, co by mohlo být a není.
A tak zase zbaběle utíkám do jeho náruče a odmítám přespávat na koleji se svojí nesnesitelnou spolubydlící.
Tak se prostě toulám po cizích bytech a je mi fajn.
A zapomínám snídat. Obědvat. Občas i večeřet. Žiju z kafe a dortů v práci.
Whatever.

Čím víc je mi ale tahle jeho náruč dostupnější, tím míň do ní chci utíkat. Paradoxy mého života.
Přestává mě to bavit
Přestává mě bavit mít to, co chci.

A tak se teď měsíc plácám myšlenkami na ex-Kolegu.
Symbolizuje totiž přesně to, co chci a nemůžu mít.
A tak jsem si celkem často pouštěla na jeho počest The Smiths a bylo mi hezky.
Protože perfektně zapadal do portfolia mých předchozích, platonických lásek.
A pak jsem se zas jednou po práci trochu přiopila ginem s tonicem.
Měli jsme takový hezký, intimní, introvertní moment.
A mě v tu chvíli napadalo jen jak by bylo super, kdyby se nás někdo přišel zeptat, jestli máme sklep
a jestli by bylo možný ho vidět (protože máme sklep).
A on se smál.
A já měla něco udělat,
a neudělala,
zůstala jsem prostě socially awkward jako vždycky.

Na druhou stranu, našla jsem cizince.
Přesněji řečeno našel zas jednou on mě.

Je to Brit a v první větě mi poslal citát z Doriana Graye
Hádám, že to asi stačí k tomu, aby člověk vzbudil můj zájem
Tak jsme si pár dní posílali Wildea
A filosofické debaty o tom, že hvězdy jsou ve městě hrozně ploché,
Až jsem nedokázala odolat pokušení a souhlasila, že se potkáme
A tak jsme se potkali
Jednoho sobotního večera,
kdy jsme spolu pili kafe v nejlepší kavárně v centru (možná tam uteču ze současné práce, haha)
Pak jsme pili pivo, které jsme nezaplatili *high five*
Pak jsme se prošli po Karlově mostě a rozvíjeli teorie o černých labutích
Pak jsme pili další pivo
A najednou byli tři hodiny ráno, a pak zas dvě
A pak zas tři
A všude kolem mlha; Berlínský turista se rozplýval nad Prahou a bylo mu úplně jedno, že první metro jede až za hodinu
Jak se stalo, že bylo najednou půl sedmé ráno, to nemám tušení

Ale ano, asi to bylo nejlepší rande mého života
Jen jsem se ještě nerozhodla, jestli chci aby bylo zároveň poslední
Možná bych si prostě neměla věci tak komplikovat

A raději zůstávat doma, se svým novým french pressem
a věnovat se studiu francouzštiny
protože to jednoznačně nezvládám