Welcome to Prague and have a nice stay

Oh my God!

Jsem v Praze, oficiálně, úplně.
Je to trochu šok na všech frontách. Nikdy mi nedošlo, jak MOC je Praha vlastně krásná. Jak MOC jsem vlastně ve skrytu duše celou dobu chtěla na Univerzitu Karlovu, protože je to Univerzita Karlova, chápejte.
Honorabilis, spectabilis atd etc

V pondělí jsem sice byla úplně v háji protože nejdřív to všechno začlo dost podivným testem z angličtiny, jaký jsem za celý svůj život nikdy ještě neviděla. Zájemců je 160 a míst 80, well, we'll see. Pak přišel první seminář, který mě natolik vyděsil, že jsem měla sto chutí utéct do Plzně (kde mě prý až dneska vyškrtli ze seznamu studentů jednoho předmětu :D). Protože je v angličtině, protože tam chodí spousta cizinců, protože jsem se vůbec nechytala. Díkybohu Karlovce za to, že si můžete prvních 10. dní výuky předměty klidně odepsat, ufuf. Nakonec to zabilo mezinárodní právo což je prostě právo a fakt nechápu ty divné pohnutky svého mozku když jsem si podávala před třemi lety na práva přihlášku :D

Jenže pak přišlo to lepší, úžasnější. Karlovka je moderní, jde s dobou, snaží se přiblížit západnímu stylu výuky takže nejenže jedem ve velkým na moodle, ale ještě nám Michal řekl, at mu říkáme Michale.

Některé přednášky budou eror, zbytek bude jednoduše úžasný. Jinonice jsou sice konec světa, ale mají boží studentské zázemí. Bufet s velkým výběrem salátů a občas taky zeleninovou polévkou (takže jestli se někdy vrátím k vegetariánské stravě mám co jíst, jako vegan mi zbudou jen ty saláty). Máme tu knihovnu kde je čaj a kafe za symbolický příspěvek a super křesla a všude zásuvky a lampičky a knihy! Spousta studoven, velké záchody (to je hlavní!) a předměty po 6 kreditech, což je přesně dvojnásobek toho, na co jsem byla zvyklá v Plzni. To taky vede k tomu, že mám 57 kreditů na semestr, jako magor. Všichni ostatní mají tak 35. Haha. Jako pardon, ale 8 předmětů - to je jak nic. Oproti ZčU.

Spolubydlení je error. Bydlím s medičkou, prvačkou, nemůžu jí vystát. Proč se nikdy netrefm k nějakým lidem, se kterými bych si rozumněla. Potřebuju na byt. Jenže k tomu nejdřív potřebuju práci. Jsem trochu v koncích. Necháme to osudu. Zatím to vypadá, že se budu stěhovat v lednu. Do té doby snad brigádu seženu.

Náplavka je kouzlo. Zvlášt s flaškou vína. A když je venku pořád dvacet stupň Můžu chodit jen v tričku a všechno je fajn. Západy slunce a počítání letadel na obloze (protože přes Jinonice lítá asi všechno). Nejsem tu sama. Plzeň tu tak nějak drží pohromadě.
Pivo mi tu ale nechutná. Zato mi chutná Loving Hut. Nejradši bych tam chodila obědvat denně. A večeřet.

Blbé je, že s mám vařením je ted´ trochu konec. Protože když nemusím vyhodit všechnu zeleninu kvůli debilní lednici, která chladila nejdřív moc málo a pak pro změnu moc, tak musím vařit na jedné plotýnce, s minimálním prostorem a vybavením a v podstatě jím jen těstoviny a nic jiného. Achjo.

Myslím, že jakkoliv to dopadne, tady budu šťastná. Protože tenhle rok mi byl souzen.

Everything in its right place, finally!