Krev na slabinách, hlavu uťatou

Vrať mi prosím moje slova a myšlenky, ať už jsi kdokoliv.




Jen pro upřesnění: zataženo občas úzkosti

Tentokrát to nemůžu svádět ani na podzim. Protože mi občas připadá, že podzim ještě nepřišel. Aneb při dnešním krmení labutí jsem seděla na náplavce v tričku.
Rozpolcenosti vítej zpátky!

Věděli jste, že Praha je fakt poklad?
Třeba ty tváře na Národní třídě!
Žofínský palác, jeho boží lustry, jeho boží stropy, jeho boží interiér a jeho boží lidé.
Forum2000 a strašně moc inspirativních lidí, kafe zadarmo, limonády zadarmo. Strašně milé a usměvavé šatnářky, které vám jentak mezi řečí pochválí vaše šaty.
Lidé jsou krásní. Když se hezky oblečou.
Vážně.
Proč nenosíme "společenské" oblečení pořád? Proč?!
Proč vůbec ztrácím čas se studiem a nejedu radši měnit svět.
Jo, proč já vůbec studuju

Ano, hádáte dobře, takovýty nanicovatý pocity ze školy
Radši bych od rána do večera bloudila uličkama Prahy bez nějakého cíle.
To je totiž nejlepší.

To the centre of the city where all roads meet, waiting for you,
To the depths of the ocean where all hopes sank, searching for you,
I was moving through the silence without motion, waiting for you

Takže chodím krmit labutě na náplavku. Dnes jsem strávila půl hodiny přemýšlením nad tím, jestli je špatný je krmit rohlíkama, když ty rohlíky nejsou vegan. Nevypadaly že by jim to vadilo
Přemýšlím o černých labutích. Statistika.
Slunce vyjde každé ráno, ale možná taky ne. Kdo ví.

Jen pro upřesnění: prázdno s občasnými návaly horka

Posledních pár týdnů se totálně utápím ve Fantomovi Opery. Toho si již mnozí všimli. Knížku jsem přečetla jedním dechem. Protože ubohý nešťastný Erik. Film. Muzikál. Ramin Karimloo v závěru s jeho "It's over now the music of the night" a pak "Christine, I looove You" a srdce se vám rozpůlí a jedna jeho polovina řachne hlasitě na zem (přičemž ta druhá masivně krvácí).
Jako vážně. Sometimes I get so emotional.

Což s sebou nese pár věcí
1) jsem většinu času mimo - obzvlášť v tramvaji a metru (posledně jsem přejela zastávku) protože the angel of music sings songs in my head 
2) kdykoliv si uvědomím, že tenhle typ věcí se na světě prostě neděje, že je to všechno jenom fikce, chce se mi přestat okamžitě žít
Protože k čemu to všechno. K čemu je všechno to krásné a dechberoucí umění kolem nás, když je to jenom umění?! Jenom umění. Které mě z nějakého důvodu poslední dobou strašně emocionálně rozkládá.

Včetně Prahy. Ten několikasekundový výhled když sjíždím od hradu na Malou stranu. Při západu slunce. Při východu slunce.
Ty detaily na budovách kterých si nikdo nevšímá. Železné balkonky a ty rádoby chrliče na Národní. Sochy. Karolinum. Tok času. Nesmrtelnost. Zčernalé budovy. Kafkova úzkost a pocit nepřekonatelnosti osudu. Nikdy se nedostanu do Zámku.
A protože když už se rozkládám tak nějak samovolně tak je potřeba to umocnit.
Když máte štěstí v neštěstí. Jestli se to tak dá brát.
Když už pár dní sledujete web Fantoma. A pak se najednou na tuhle sobotu uvolní lístek.
TO! je přesně to, co potřebuju. A může mi být vlastně vcelku jedno, že to není originál, že to není Ramin ani Sierra, že to bude česky, že to prostě vůbec není to, co bych chtěla. Protože stejně je mi jasné, že budu na konci brečet.

What did you see there?
I saw the tears as they cried,
They had tears in their eyes,
Tears in their eyes,

Veřejně se znemožním. A je mi to úplně jedno.
Protože
You can't always get what you want
But if you try sometimes well you might find
You get what you need

Nesnáším svojí spolubydlící. Je fakt ze všech nejhorší. Přijdu si jak cizinec ve vlastním "bytě"
Ona je někde úplně jinde.
Já jsem někde úplně jinde,

A vy všichni, co jste mi slibovali, co jste mě lákali do Prahy, že musíme podniknout tohle a tohle a zajít tam a tam.
Vy všichni jste hrozní sráči.
Protože neděláme nic a nechodíme nikam.

A tak jsem tu zas zůstala sama, se svojí blue mood, s Andělem hudby v uších.
Jen pro upřesnění: Dneska Erik, zítra Joy Division.

I feel so alone on a Friday night

To jsou ty dny, kdy samota bolí. Kdy ležíte v posteli. Je půl třetí ráno. "Vedle" vás oddechuje další člověk a vy ho strašně nenávidíte. Protože být sám a cítit se sám jsou dvě naprosto odlišné věci.
Vzpomínáte na ty noci, kdy vedle vás oddechoval někdo, kdo vám tak nevadil.
Chybí mi moje platonické lásky. Vážně. Proč tady v celé Praze není nějaký Přemek, nějaký Zub, nějaký S?! Někdo, koho bych mohla milovat a on by ani nevěděl, že existuju?
Protože je něco shnilého na tom, říkat "jé, podívej, tahle kašna je tak krásná" akorát Anděli hudby ve vaší hlavě.

Protože ta kašna je fakt moc krásná