Breathe

Úkol na současnou britskou literaturu: Napište úryvek z deníku ve stylu Deníku Bridget Jones
Tak to by bylo:
Váha: strašně moc, přítel: nula, počet souloží: nula, počet kalorií: strašně moc (jablečný koláč, achbože ♥)

Předchozí dva týdny: Bolí mě v krku. Permanentně. A když už mám pocit, že jsem se z toho vyléčila, tak je to tu znova. Zázvor a Strepsils už jsem vzdala a přešla jsem na Bioparox. Stojí mě to strašně moc peněz, ale kdo si může dovolit se válet tejden doma a léčit se. Zlatá střední škola, heh
Not really. A zrovna včera jsem si ve sprše (kde jinde) snažila vzpomenout, jak vypadal můj život na střední škole a vůbec jsem si to nedokázala vybavit. Prostě, co jsem celé dny dělala? V kolik jsem vstávala? Co jsem dělala celé odpoledne (když jsme zrovna nepily a nekouřily v parku/hospodě nebo neprobíraly životní moudra na lavičce/v čajovně). Psala jsem víc básně a víc jsem četla. A víc pila čaj a míň utrácela.
Ach, zlatý věk!

Po Bounce Bounce muj život děsně zešednul a škola mě nebaví. Měla jsem největší chuť sbalit kufry, odjet někam do Londýna a žít ve stylu - večer koncert/párty - celý den spánku - další párty/koncert. Ale život takhle bohužel nefunguje, žejo.
Tak sedím zpruzená na přednáškách, který mě ani nebaví. (zlatý druhák. chci zpátky) Ani nezajímaj. Ani nic. Cítím se zas prázdně a nenaplněně a jako budižkničemu a když jdu naštvaná na celej svět směrem na kolej, kopu do "toho posranýho smradlavýho listí, debilní podzim, fuck you"
Už se to trochu srovnalo a já si říkam, že bych stejně žádnej lepší obor, co by mě bavil, nenašla. Hlavně, jsem v půlce třeťáku. Nepřichází v úvahu si to teď posrat.
Touhle klasicky podzimní fucked up náladou mě opět provází The Cure. A Suns. A poslední Arctic Monkeys protože věta "Maybe I'm to busy beign yours to fall for somebody new" mi přirostla k srdci.

A bůhví proč jsem si včera vzpomněla na větu "Bez Tebe by mé dnešní city byly jen skořápkou citů dávných" z Amélie. Byly doby, kdy jsem na Amélii koukala několikrát týdně.

V rámci politiky a filmu koukáme na samé depresivní filmy. Válka v Salvadoru - skládka mrtvol, popravy lidí, znásilnění jeptišek, Lovec jelenů - Vietnam, ruská ruleta, vodní vězení, psychická bolest, Město bohů - spousta mrtvejch dětí... děti, co střílej jiný děti. A Valčík s Bašírem bude asi taky děsně "srandovní"
To, že se to všechno stalo/děje
a že já na tom nic nezměnim
Muj obor je vlastně děsně zbytečnej. Učíme se, co je na světě špatně, ale nikdo nás nenaučí, jak to změnit

V sobotu jsem se viděla s M., která napsala L., který taky přišel a prostě. Já nevim. Asi už ho nechci vídat, protože to spouští v mym mozku totální "idiot mode" Na jednu stranu ho mám ráda, na druhou stranu mi vadí, že je náš vztah těžce poznamenanej tim, že sme spolu spali. Ale vymazat to nedokážu.
A přesně proto jsem kejvla, že půjdu příští tejden na oslavu narozenin. Ok, mozku, jak myslíš...
Předpokládaný vývoj: Skončím opilá a ubrečená na záchodkách a půjdu domu

Nutně potřebuju:
a) přestat jíst
b) přestat chodit do kaváren a čajoven

Nutně potřebuju začít dělat věci do školy. Proč mě prostě musela ve třeťáku přestat bavit?