New Order

Aneb útržky číslo dvě

Jsem zmatená, hrozně
Zažila jsem fajn týden, kdy jsem celkem bezstarostně utrácela /yay, stipendium/
I. tu byla a tak jsme hodně chodily... kam vlastně? Můj mozek nezvládá horko a zapomíná
Pamatuju si jenom večer v čajovně, s plackama z indický /srsly, jednou se v indický užeru k smrti/, byla moc sýrová, k tomu jsem si dala pomerančové maté a pomerančovou vodnici
a tajemství pomerančového maté odhaleno! /kromě toho, že existuje opravdu jako směs ho dělají s pomerančovým džusem/
A pak si teda I. koupila půl kila pomerančovýho maté /menší balení nevedou/
A musim si konečně vypláchnout tu kalabasu, abych jí mohla začít používat. By jeden neřek, že to bude taková věda.
Už se tolik nehroutím
Snažím se zaměstnávat sama sebe a svůj mozek
Tak "cestuju"
Autoškolová deformace aneb na každý křižovatce přemejšlim kdo má kdy a proč přednost
Muj mozek... je muj mozek prostě
Zdál se mi děsně creepy sen, kde jsem jela v autě s lektorem, perfektně zaparkovala na parkovišti, vylezla z auta, rozbrečela se a vyspala se s lektorem... Well, that escalated quickly
Dobrý je, že s ním teď vůbec nejezdim. Takže na to můžu honem rychle zapomenout a nechovat se divně
Jo, asi ten řidičák neudělam a zatim mě to ani nesere
Vlastně jsem zjistila, že díky poslednímu roku a půl nejsem absolutně schopná objektivně zhodnotit cokoliv, co dělám.
Já mám totiž pocit, že mi to řízení moc nejde, vzhledem k počtu jízd. Mam ten pocit i na základě toho, kolik připomínek při řízení dostávám a kolik jich pak třeba dostává ten druhej člověk, co mě v řízení vystřídá.
Reakce řidičů do toho nepočítam. Lidi jsou neuvěřitelný kreténi a mrdky a Češi prostě, nepříjemný vždy a všude.
Teda až na toho pána, co mi dal přednost, když viděl jak dlouho už stojim na křižovatce a čekam, až bude volno /= čekam až nepojede žádný auto protože sem posraná a bojim se, že se nestihnu včas rozjet nebo ještě líp, že mi to kvůli touze rychle se rozjet chcípne/

Jako řízení je divný, nevim kdo to vůbec vymyslel
Furt jenom sešlapáváte pedály a řadíte a to mi teda vysvětlete proč jsou ty pedály dělaný tak, že šlápnete o milimetr víc a auto se z toho může posrat. A vůbec nejdebilnější mi přijde řadit z trojky na dvojku. Stejně mi tam večně padá čtyřka.
Lol
Tohle je regulérní článek o autoškole

Tak něco jinýho
Stěhovala jsem se protože logika vedení kolejí je asi taky přehřátá. Pětkrát jsem se musela tahat s tou kopicí věcí /proč vůbec potřebuju k životu tolik věcí?/ z jedný budovy do druhý, vzdálený asi 500m. A ještě ke všemu nás narvali všechny hezky dohromady. Takže mám spolubydlící. Naštěstí je fajn. Naštěstí má brigádu ráno od sedmi večer do osmi. A teď tu zase není. Oukej, to by šlo.
Taky jsem s ní už prohodila asi víc slov, než se dvouma předešlýma spolubydlícíma za celej akademickej rok.
Ale trochu mě vyděsilo, že se mnou mluvila a navázala oční kontakt když byla nahoře bez. Na takový věci jsem nebyla připravená. Úplně mě vyděsila představa, že bych tohle někdy taky udělala. /jsem moc upjatej puritán nebo co kurva?/
Ale jinak trochu lituju, že jsem se zas upsala na tu samou kolej. Tady je to hezčí. Maj sice jen 4 patra, bez výtahu, všechny pokoje maj společný sprchy a záchody a mrňavý kuchyňky, ale maj to tu hezčí, novější, uklizenější a můžou na balkóny.
Ale zas nemaj troubu. Trouba je obrovskej nedostatek.
Ale maj super parapet, na kterým můžu sedět a opalovat se. A kdybych vypadla... tak bydlíme v prvnim patře, asi bych to přežila bez větší újmy.
Zvykam si na společnou ledinic a bojim se, kdy mi z ní něco zmizí
Zvykam si na společný... jakože úplně společný záchody. Nevim no. Představa, že první co ráno vidim cestou na záchod je chlapec u pisoáru, nic moc lákavého

/pokud by to nebyl hezký chlapec s hezkým penisem, který by u toho zvládal kouřit cigaretu a lišácky se usmát --> That's the weird part of my brain talking/

Zvykam si vlastně úplně na všechno
I na podivnou prázdninouvou dopravu po Plzni, kdy vlastně skoro nic nejezdí a když už to jezdí, tak jinak než by mělo
Zkoušim si milion šatů a zjišťuju, že mi většina šatů neuvěřitelně nesluší. Buď mi to dělá velkej zadek, břicho nebo úplně všechno nebo to má obří díru na zádech, takže se to nedá nosit se spodním prádlem a já nemám prsa na to, abych si mohla dovolit nenosit spodní prádlo a nebo v tom vypadam jak cukrová vata a nebo je to bílý a zjistila sem, že bílý šaty mi fakt nesluší. Mám to potvrzené od mum.
Nikdy se nebudu vdávat
Ale zas jsem si ve slevách koupila 4 trika za dohromady tři stovky
A jakkoliv je supr, že je teplo a krásně a tak, už se těšim, až zas budu nosit džíny a trička a budu to moct kombinovat a tak. Teď jsem odkázaná jenom na šaty a sukně a tam se toho moc kombinovat nedá. Mám totiž superproblém, že mám sukně vzorovaný a většinu vršků mám taky vzorovanou - samozřejmě buď úplně nevhodně nebo... světe div se, mám všechno puntíkovaný.
A samozřejmě puntíkovaná sukně a k tomu puntíkovaný triko vypadá... legračně.
Módní okýnko u konce.
Je to nějaký dlouhý.
"Sorry 'bout the mess"
"Don't worry, seen worse... by the way I love those notebooks... somehingsomethingsomething..." /rádobymilýúsměv/
"Yeah... well... yeah"
... asi tak o stopadesát litrů mýho potu později...
"... and you can keep this one, heh, thanks again, byebye"
Poprvý v životě jsem dostala chuť na KFC /kromě někdy v jedenáct večer na United Island protože jejich stánek byl nejblíž a měli hranolky/ protože jsem vyhazovala už asi desátý balení od KFC. A bylo mi líto tý půlky pizzy co jsem musela vyhodit. A záviděla ty prázdný krabičky od sushi. Srsly, oni tu studujou, v cizině, platí školný, platí bydlení, po bytě jsem našla asi 5 nepoužívanejch mobilních telefonů, všechny dotykový + blackberry, všichni maj noťasy od applu a iphony, žerou pizzu a sushi a ještě maj peníze na to si platit nějakou chudou českou studentku, aby jim chodila uklízet? HOW?!
A taky čtou knížky. V angličtině. Nebo portugalštině. Jeden měl na stole Annu Kareninu. Druhej zrovna čte Danteho Komedii. A měl tam Platóna. A vůbec. Představa, že studujou medicínu v angličtině je boží. A hezky píšou. /všímáte si, že tahle brigáda je pro mě naprosto dokonalá? Zcela legálně se probírám životem cizích lidí a ještě mi za to platí/
Ale jsou to prasata
Maj boží kuchyň, na kterou já si vydělám asi tak za deset let a neumí se k ní chovat
Sem si spočítala ty páry bot. Jen ty co se válely venku z botníku. Bylo jich 23. Já mám 9 párů bot.
Life sucks, i'll just marry a Portuguese doctor
Jo a taky měl nad stolem nalepenou kouzelnou věc. Nerozumněla jsem tomu skoro nic. Ale mělo to něco společnýho s krevním oběhem. Takovej tahák na formátu A1 řekla bych. To tam před tím měsícem a půl nebylo.
A taky mi tentokrát pomoh odnést odpadky.
Portugalština je fakt hnusnej jazyk
Chodím se koupat, dneska byla voda sice studenější, ale čistější. Asi tak metr a půl bylo pořád vidět na dno, ale dno je někdy lepší nevidět. A taky tam žijou mušle a já se děsim toho, že nějakou "zašlápnu"
Zatimco malý parchanti se děsně baví tim, že je loví z vody, otevíraj a vraždí. Za přihlížení rodičů. Kdyby si vzali jednu, na památku. Ne, musej si jich vzít každej deset.
Lidi jsou sráči a tak no
A přijde mi neuvěřitelně fascinující, že miluju vodu. Mohla bych ve vodě bejt třeba celej den. Ale ze všech smrtí na světě mě nejvíc děsí utonutí. Často se mi zdá, jak klesám ke dnu a chci se odrazit a dno nikde a já se topím. Často se mi zdá, že žádný dno ani neni. Když plavu v takovýhle přírodní vodě, děsim se všeho, co v tý vodě plave se mnou. Včetně sebemenší větvičky co mi připlave do cesty. Děsim se studenejch spodních proudů. Děsim se toho, že dostanu v půlce rybníka křeč a nedoplavu zpátky. Děsim se ryb co plavou kolem a já o ně zavadim. Děsim se pijavic, bahna na dně, děsim se že mě něco stáhne pod vodu, děsim se snad všeho, čeho se ve vodě můžete děsit + svý vlastní "vodní" fantazie. Ale miluju vodu, koupání, plavání, potápění a prostě... that's the weird part of my brain again.
Zítra mám autoškolu a můj creepy mozek by vlastně docela chtěl toho lektora viz výše
Sice má manželku a dítě a ve snu jsem s ním měla sex, ale je s ním sranda. A moc mě nekritizuje a když jo, tak vtipně. A když se na mě tenkrát naštval fakt hodně, tak jsem mu to stejně odpustila.

Ježiškote to je ale dlouhá sračka
a bolí mě levá ruka