Nikde doma, všude sám

"How do i say thank you in Czech?"

Hodně vody a rak je spokojenej. V sobotu minulej tejden poprvý
Jsem přesvědčená, že tentokrát to s financema bude lepší než předchozí... celej můj život. V neděli ráno otevřu internetový bankovnictví a čumim na jednu červenou položku za druhou. Všechny prachy z brigády jsou už v hajzlu. Sbohem Belgie.
Ale asi toho nelituju.
V neděli jdu po dlouhý době běhat, chce se mi zvracet, v půlce trasy si sedam na zem a brečim. Ne proto, že by mi to tak nešlo, ale prostě... She's lost control again. Doplazim se do cílový "stanice" a slibuju si, že ráno už nikdy běhat nepůjdu.
V pondělí další autoškola. Značky. Přednosti budou sranda. Dělám si poprvý cvičně ten test a mám 78% což znamená, že bych neuspěla. Ale napoprvý je to možná docela dobrý. Večer jdu běhat a je mi mnohem líp. Slunce zapadá, Editors mi opakujou, že "You're my own papillon" /skvělá věc na běhání protože it kicks like a sleep twitch"
Chodim po pokoji polonahá a moje plány chodit spát za svítání se hroutí protože v tom vedru usínám dost brzo. Další peníze mizí z účtu.
A dalšíadalšíadalší když se jdem navečeřet do Delish a dáváme si /výbornej/ burgr za kilo dvacet a k tomu kofolu a středu zakončujem v Klubu malých pivovarů borůvkovym pivem a malym Vyškovem co má 16,8°
Když si v žabce kupuju dvě jablka za 28 korun mam kalnej zrak a trochu to nechápu, když cedulka říkala 13,90 za kilo. Ale jsem moc málo opilá na to, abych to řešila.
Kouříme miliony pomerančovejch vodnic u mě v pokoji a v parku a žerem zmrzlinu po litrech a pak jdem večer ještě na pizzu za další kilo dvacet a další rudý čísla na mym účtu
Filosofování v parku
"Nesnášim bejt sama a zároveň nechci bejt s nikým"
"Představa, že někdy za rok touhle dobou budu muset opustit Plzeň mě děsí, miluju Plzeň"
Jíme ovocný saláty a pijem k tomu litry džusů a ledový vody
Je mi smutno, nevim po kom se mi stejská ani proč
Další červený čísla na mym účtu, I. narozeniny, další zmrzka, hodinovej oběd v menze, další vodnice a filosofování v parku a pak je najednou sobota ráno a my jedem do Prahy
Na Ladronce sedíme ve stínu a roztékáme se vedrem/krásnými chlapci
Je mi zase smutno a cítím se zoufale a opuštěně
tak piju
V temný budce uhodnem 4 malíře a prolezeme laserama. Díky tomu máme dvě piva zadarmo + nám jeden kupón nechává ten dlouhovlasej kluk. Nemusíme si tak celej den kupovat pivo za krásnejch 37 korun, vystačíme s nakoupenýma zásobama a stánkem Jägermeistera. Dostáváme havajskej náhrdelník a jíme langoše a nějaký sladký koule ze sušenýho mlíka. Je mi krásně, zíráme na nebe a do toho hraje nějaká docela dobrá kapela, přeju si, aby muj život byl pořád takovej. Aby bylo pořád takhle hezky, teplo a aby celej muj rok byl jeden obří dlouhej festival.
Potkávám K., což byl na gymplu strašnej zmrd co na mě měl vždycky blbý kecy a stal se z nej vystajlovanej hipstr. "Idiote" procedim přes zuby a dělam, že mě to vůbec nesere.
Potkávám svou ex-spolužačku J. s jejím přítelem z Ameriky. "Tak jdi třeba taky do prdele" myslim si zatímco se usmívám.
Celej den doufám, že třeba potkám někoho, koho jsem samozřejmě nepotkala. Naštěstí nejsem dost opilá na to, abych psala zoufalou SMSku.
Prší, konečně prší, močení v toikách je čimdál větší challenge
V jedenáct jdem pěšky na Strahovský koleje, kde máme domluvený spaní u kamaráda ve studentský čajovně. Jasně, "spaní"
Spolu s námi tam má spát i J., nejzvláštnější osoba toho dne. Má vystudovanou jadernou fyziku, měří asi 150 cm a konvertovala k islámu. Popíjíme jeden čaj za druhým, kouříme spoustu vodnic, z původních 4 lidí je nás tam v jeden moment asi 10 protože studenti /asi/ ČVUT se tam jdou v jednu ráno hromadně učit na státnice.
Pak jsou najednou tři ráno a naše debata se dostává ke snům a astrálnímu cestování a já mám husinu po celym těle když si vyprávíme svoje noční můry.
Je mi jasný, že ze spánku nic nebude tak se rozhodujem jet v 7 ráno busem do Plzně a ve 4:38 opouštíme kolejní čajovnu, v naprostým a úplným světle jdem na autobus, ve kterym jedem celou cestu až na Karlák jediný, klimbáme celou cestu metrem na Zličín a to už se objevuje i slunce, ožralej chlapec se před náma vymočí na koš a zmizí spát do dalšího metra, chce se mi spát a zároveň se mi nechce vůbec nic.
Přijdu si zase hrozně opuštěná a nejvíc sama na celým světě navíc naprosto bez domova protože se necítím doma už vůbec nikde. Chtěla bych bejt doma v Plzni, chtěla bych bejt doma v Praze a někdy bych chtěla zkejsnout tam, kde jsem tomu 20 let říkala "doma"
Koukám na stav financí. Potřebuju zaplatit kolej na červenec a koupit si lístek na Grape. Lajna červenejch položek a já si říkam
"Kurva Léňo, běž radši konečně spát"

A třeba se z tý noční můry jednou probudíš