In money we trust

První pracovní den: el ou el
Nikdo mě nechtěl pustit dovnitř a když jsem se dovnitř konečně dostala, byla bych se tam radši nedostala. V životě jsem neviděla tak hroznej bordel. Uklízela jsem u studentů !medicíny! Podle televize, kterou mi nechali zapnutou po celou dobu - asi jako abych se nenudila - tipuju, že to všechno byli Portugalci. A dost lituju, že jsem si to nevyfotila. Ale! byli všichni moc hezcí. Protože medicína, znám se. Takže jsem jim ten bordel dokázala odpustit, teda až na tu plíseň, co jim přikovala koberec k podlaze v koupelně. Tyvole. Tyhle lidi že maj pracovat v precizně čistym prostředí, když maj doma takovej bordel?!
Všechno mě bolí, nechápu, že uklízení je tak náročný. Ale aspoň se nemusim cítit blbě, že necvičim. Protože tohle mi stačí bohatě k denní dávce pohybu.

Nesnáším Hru o Trůny. Zákonitě když si tam někoho oblíbíte, umře. A mě už to nebaví a štve mě když vidím umírat svoje oblíbence /protože jsou to vždycky ti nejhezčí/ a navíc jsem idiot a už loni po skončení druhé série jsem byla tak nedočkavá, že jsem okamžitě běžela na wiki a přečetla si obsah všech knih. Takže vim i to, že mi někdy v blízké době umře úplně úplně nejoblíbenější postava. Jsem self-spoiler. A celý mi to připomíná, jak je svět hrozně nefér.

Když jsem byla dneska pracovat podruhý, musela jsem se ptát sama sebe, jestli mi to za ty peníze stojí. Asi stojí. Aneb když zvednete ponožku a najdete pod ní shromáždění červů/larev. A voni svině dost rychle utíkaj. Takže jsem strávila hodinu zabíjením larev. Chtělo se mi hodit šavli a i v rukavicích jsem se zdráhala na cokoliv sáhnout. A taky jsem pod schodama našla skalpel. Chvíli jsem přemýšlela, jak moc zlá budu, když si ho ukradnu. Pak jsem si vzpomněla, v jakém se ocitám bordelu a že by mu asi nepomohla ani koupel v dezinfekci abych se ho vůbec dotkla.
Note to self: Nikdy se neprovdat za Portugalce.
Ještě mě provokujou tím, že si přede mnou zapálí trávu a třeba mě portugalsky pomlouvaj. Je to dost hnusnej jazyk mimochodem. Čekám, že příště na mě vyskočí šváby.
Ale už mám vyděláno na cestu do Bruselu. Takže to holt musím přežít, abych měla i na další věci.
Na jahody třeba. Protože nám na zahradě letos nevyroste asi vůbec nic - díky dešti a nedostatku slunce. Žádný kila třešní, jahod, malin, hrášku, rajčat, kedlubnů, cherry rajčat, řepy, špenátu... co mi to vlastně všechno pěstujeme?
Všechno mě bolí, ale stejně jdu zítra na Krkavec (podruhé a tentokrát ta rozhledna bude doufám otevřená), pak běhat, v pátek do bazénu... a celej víkend budu ležet v posteli a nenávidět se.

Někdy příště vám povím o tom, jak jsem pekla ovesné sušenky a o tom, co jsem všechno přečetla a jaké seriály už jsem konečně viděla.