Moje rozervané já, které se ve stejný moment - učí, opíjí, uzavírá samo do sebe a brečí nad hnusem lidstva

Hned na úvod je třeba říct, že jsem hrozně šťastná,
ale
o šťastnejch věcech já psát neumim
Taky proto radši nepíšu vůbec

Nicméně
Třeba je to tetou Irmou, která má brzo přijet na návštěvu do města, ale prostě se zas nacházim v období permanentní a preventivní nasranosti a hejtování všeho.
Na jednu stranu jsem fakt ráda, že mám okolo sebe nový lidi a že jsem schopná některý ty lidi nazvat svýma kamarádama (kamarádkama abych byla přesnější), ale vždycky když vytáhnou téma muži /což je asi tak vždycky/ mám chuť vzít špunty do uší.
Mě to tak hrozně nebaví a sere mě, že to musim v rámci správnýho kamarádství přetrpět.
Já mam holt to štěstí, že na vztahový myšlenkový sračky mám blog, takže tim nikoho neobtěžuju /a co si budem povídat, asi tak tři roky neni čim obtěžovat/ Ale prostě... na to neustálý stěžování typu
Co mám dělat když se mi tak líbí? Mám mu napsat? Neni blbý když mu napíšu? Co mu mám napsat? Mám ho někam pozvat? Proč mi píše tohle a tohle? /A já asi kurva rozumim chlapskýmu mozku/ Blablablabla
Je to tak každej den, každej den to musím poslouchat, ze všech stran.
A mně je to hrozně u prdele.
Občas si říkam, jestli si ty lidi vůbec uvědomujou, jak maj vymytý mozky když jsou zamilovaný.
Protože cokoliv řeknu, je najednou použito proti mně ve formě asociace s dotyčným objektem zalíbení.
Nejhorší je, že se před tím nezavřu.
Dneska jsem se zavřela na koleji a rozhodla se dělat poctivě jenom věci do školy
Největším omylem bylo nechat si zapnutej facebook, kam mi samozřejmě ZASE někdo musel cpát tyhle citový sračky.
Možná jsem na hovno kamarádka a nemám pochopení a kdesi cosi, ale prostě...
Nevim v čem je ohleduplný cpát mně tyhle sračky, když dotyční moc dobře vědí, jak na tom se vztahama jsem /respektive nejsem žejo/
'Whatever

Majáles byl cool
Pili jsme víno se spritem, stále se mi daří odmítat trávu a vzhledem k vývoji večera jsem odhodlaná jí odmítat nadále
Na Tleskačích jsem se rozbrečela /a nikdo to neví protože sluneční brýle FTW/ protože už jsem byla na dně dvoulitrový flašky a muj mozek mi udělil děsnou podpásovku v podobě vzpomínek, který jsou hezký až to bolí...
Čůrat jsme chodili na univerzitu a já se hrozně zděsila představy, že už to neni ta anonymní Plzeň, která to byla kdysi, před 4 lety nebo loni. Že teď se mi reálně může stát, že pudu nalitá čůrat na univerzitu a narazim na spolužáka, v horšim případě na vyučujícího. Že to bude hrozně divný a trapný protože tim ztratim image hodný, pilný a šprťácký vysokoškolačky.
ale, whatever
Kolem mě projíždí sanitka, jsem na ně už zvyklá, pak mi dojde, že jede přesně tam, kam mám namířeno.
Pak mi dojde, že v tý sanitce ošetřujou jednoho kluka od nás. Byl moc opilej a zhulenej a rozbil si hlavu.
Chvíli to vypadá, že party je over
Ale pak se ukáže, že si ho tam sice pár dní nechaj, ale je v pohodě
Jdem na pivo a na krokety
Jdem na Sunshine a přes naprosto vlažný a nudný lidi se dostáváme až do druhý řady. Dobrovolně se nechám strhnout do kotle, nechávám lidi po mně šlapat a mlátit do mě a vůbec mi to nevadí. Potřebuju vypnout, explodovat, neexistovat. Strašně úchylnej chlap, kterej osahává holky, na mě lije pivo. Netaktně mu jednu vrazím loktem "v rámci skákání"
Na afterparty zjišťuju, že mám poslední zápočet, ikdyž s vykříčníkem, ale "tak jdi třeba doprdele když se ti to nelíbilo"
Kebab na dobrou noc
Budím se asi stokrát, chce se mi zvracet
fyzicky
morálně

Chci bejt sama
Strašně moc chci bejt sama a celej tejden se jenom učit
Neposlouchat cizí kydy, neposlouchat sračky, který vykládám já
Prostě si jen tak sedět, opřená o zeď, zabalená v peřině, s čajem a brečet.
Nevím proč, prostě mám náladu brečet for no reason.
Asi proto, jak je muj živote krásnej a na hovno zároveň

O tom, jak mě M. /vnitřně/ rozbrečela na přednášce o rozvojových studiích vám možná řeknu někdy jindy
Mám od tý doby strašnou potřebu zachránit svět
Nebo aspoň jeden lidskej život
I to je celkem dost, ne?
Jednou se to moje opilecký já, vykládající o tom, jak je pro mě morálně nepřijatelný makat pro nadnárodní korporace vykořisťující děti v Africe stane skutečností
Studium mezinárodních vztahů mi změnilo život
a to je asi dobře
Nikdy se nedívejte na Slzy Konga, minimálně vám to vezme veškerou náladu na sex - ever