Zítra zas začíná škola.
Nechce se mi.
Zvlášť když jsem si teď zvykla na ty dny nicnedělání, kdy jenom střídavě čtu knížky a koukám na filmy. Teda taky jsem byla v té Vídni a...
Já tu opravdu nechci žít protože co v Čechách nejde jinde úplně normálně funguje.
Strašně super bylo, když jsme v pět ráno přijeli do Vídně a absolutně jsme netušily, co budem dělat do svítání/než otevřou mekáč. Nakonec jsme hodinu cestovaly metrem, zajely jsme si nad Dunaj a to byla fakt bomba. V půl šestý ráno, jako jediný jsme vylezly na náhodný zastávce, co měla v názvu Dunaj, vyjdem ven a zjistíme, že jsme nad Dunajem. Prostě maj zastávku metra v půlce řeky. Tak jsme se chvíli kochaly pohledem na vlny, vrátily se do metra, fetovaly vůni čerstvýho pečiva a posilnily se silnou kávou.
V tý zimě jsme pak ještě asi do půl osmý chodily někam. Prostě jsme určily směr a tím jsme šly. Dorazily jsme k nějaké vysoké katedrále a spokojeně zalezly do mekáče (už jsem vám někdy vyprávěla, jakou averzi mám k mekáčům? Ale bylo tam teplo... a záchody...)
Když jsem se pak viděla na záchodě v zrcadle, po celé noci cestování, neučesaná a tak, pochopila jsem proč na nás lidi furt tak divně koukali. Mimochodem cestovat se Studentem je super. Nehledě na to, že jsme šikovně a nevědomky zvolily termín, kdy jsme dostaly valentýnskou slevu, takže nás cesta stála polovinu.
Vídeň je krásná, pro turisty úplně nahovno, ale krásná. Lidi tam chodí hezky oblečení a upravení a voňaví. Ulice maj čistý, jediný bezdomovce jsme potkaly až při cestě zpátky na Pratersternu a prostě jiný kraj, jiný mrav, že.
Taky jsme cestou zpátky zjistily, že jsme celé ráno jezdily metrem načerno protože one-way ticket určitě není jízdenka na hodinu, ale za trest jsme pak čekaly hodinu v mrazu na autobus zpátky protože ve Vídni neznaj čekárny a už vůbec ne lavičky. Prostě si není kam sednout. To je ještě horší, než když nás o půlnoci vyhodili na Florenci na mráz.
Už jsem říkala, že ti muži tam byli opravdu krásně oblečení?!
Většinu peněz jsem tam nechala po kavárnách za kafe a dortíky a Mozartovy koule. Ale ta celodenní chůze, ze který mě nohy bolí ještě dneska to všechno kompenzuje.
A vůbec největší error byl, když jsme se v 1:11 dopravily do Plzně s tím, že snad stihnem noční autobus co jede v 1:20. Samozřejmě nám ujel před nosem protože po dvou dnech beze spánku už to člověku moc nemyslí a tak jsme úplně zbytečně vyflusly plíce a pak musely na kolej stejně pěšky. Tak dlouhý spánek jsem nezažila ani po té nejvíc prochlastané noci.
Žádné komentáře:
Okomentovat