She burns like the sun

Těším se na pátek. V pátek bude party hard. Protože si to zasloužím. Protože se chci opít, chci si dát flašku višňovýho Jelzina mít po něm zas fialovej jazyk a rty. Chci bejt správnej prachatickej/vesnickej buran, co se každej rok na Slavnosti opije, druhej den dopoledne léčí kocovinu a odpoledne jde zas. Chci sedět v půl třetí ráno na hvězdárně a koukat na hvězdy. Chci hulit trávu v parku jako kdysi, chci si koupit nějakou nepotřebnou píčovinu na trhu a dát si trdelník.
/ Slavnosti = Slavnosti Zlaté solné stezky /

Mám oficiálně maturitu a má chuť ten papír použít jako hygienickou pomůcku. Asi tolik si ho vážím. Ano, mám takovou trochu uspokojující radost, že z povinné vyšší angličtiny mám nakonec jedničku, ale to je tak všechno. Umím anglicky líp než česky. A zítra jedu do Plzně kde si to ověřím protože dělám příjmačky na obor britsko-americká studia a popravdě vůbec nevím, co mě čeká. A že bych nějak znala historii UK a USA se říct nedá. Už jsem zapomněla za koho bojoval Grant a za koho Ulysses. A britský panovníky taky neumim. Ale zato jsem si z příjmaček na politologii zapamatovala, kdy umřela královna Viktorie.
Ale co, došlo mi, že do Plzně nechci. Protože je to město, které jsem navštěvovala od roku 2007 do roku 2010 pravidelně jenom jednou ročně na Majáles, takže jediné co z Plzně znám je Náměstí Republiky a amfiteátr. A taky se mi to město nelíbí, Praha je Praha. Hlavně tam mají drahé koleje/ v porovnání s Prahou ale bydlet někde s někým na privátě nepřichází v úvahu. Nejsem schopná sdílet s někým domácnost pokud ho neznám alespoň 10 let. Jsou věci, které nerada dělám sama před sebou, natožpak před ostatními lidmi.

Rodiče jsou na mě teď strašně pyšní a já nevím proč, kdy jsme pořád ještě nic nedokázala...