Původně jsem chtěla napsat až po maturitě, nastínit jak jsem zhruba dopadla a pápá, ale nějak mi to nedá a svěřím se vám s něčím tak naprosto trapným, že to snad ani neni možný.
Že bude dějepis katastrofální katastrofa jsem věděla už dávno, dva měsíce si vyčítám, že z něj maturuji a včera v noci jsem se snad 20× probudila a jediné co si pamatuju je to, že v době než jsem zase usnula, jsem si opakovala letopočty a bitvy a panovníky. Ráno jsem se vzbudila zpocená jak po Marathónu (1. řecko-perská válka) a tak nějak mi bylo jasný, že to bude blbý. Otázky 27,28,29,30 jsem si nechala na včera. V půl deváté jsem usnula v polovině otázky číslo 28. Ráno jsem si opakovala všechno a to co jsem neuměla jsem si nechala na tu hodinu ve škole. Otázku číslo 29. jsem si tedy přečetla jednou jedinkrát. Otázka číslo 29 byl vývoj v ČSR po válce do roku 1953. Otázku číslo 29 jsem si vytáhla. V ten moment, už ani nevím, jsem asi prohlásila ježišikriste a téměř v mdlobách jsem usedla na potítko, kde mi bylo řečeno zhruba toto: ,,Vývoj v ČRS, to je dobré, to jsme nedávno probírali i na semináři jste to probírali"(jo, koukali jsme se na videa o odsunu němců) A já? Já jsem se rozbrečela. Né že bych ronila krokodýlí slzy a zaplavila celou zkušební místnost, ale bylo mi jasné, že jsem prostě v háji. Psala jsem všechno, co mě napadlo, zalovila v atlase, něco málo z něj opsala a relativně vyrovnaná jsem si sedla před komisi. Účastnilo se jí 5 učitelů. 2 maturanti a moje psychická podpora, která mi k ničemu nebyla. Začátek byl relativně dobrý, jenže pak jsem dostala záludnou otázku (ani nevím jakou už) a tentokrát jsme se rozbrečela jakože úplně. Předsedkyně komise radši odešla z místnosti. Třídní mi jako chudince došla pro vodu a od matikářky jsem dostala kapesník. Bylo mi v tu chvíli tak trapně, že jsem se chtěla propadnout někam do Austrálie. Nejvtipnější je, že v ten moment už to prostě nešlo zadržet. Zkoušející ze mě byli značně rozpačití, naštěstí se podívali do mých poznámek a povzbuzovali mě dál takže jsem se nakonec koktavě, ale přece, dostala do zdárného konce. Takovou úlevu jako když jsem odešla z té třídy jsem snad v životě nepocítila. V zápětí jsem sama ze sebe dostala záchvat smíchu. Ve skutečnosti ten můj výkon totiž tak špatný nebyl (dostala jsem za tři a nebýt tohoto excesu, kdy jsem ztratila spoustu času, možná bych si vybojovala i tu dvojku) Překvapila jsem sama sebe, na kolik věcí jsem si byla schopná vzpomenout. Ale co už. Přijdu si trochu jako znovuzrozená a samozřejmě neuvěřitelně trapně.
Nejsmutnější je, že v pondělí a úterý jsem měla neuvěřitelné štěstí. Z angličtiny, na kterou jsem se učila dohromady asi 5 hodin, jsem dostala jedničku. Ze ZSV jsem si vytáhla strukturu a psychologii osobnosti, dostala jsem také za jedna. A dneska jsem se ztrapnila tak moc, že při češtině (s třídní) budu asi zarputile koukat do papíru abych se na ní nemusela dívat :D

Ufff. Cítím se tak šťastně! Sice vím, že kdybych měla štěstí a vzala si něco jiného, dala bych to klidně na jedničku, ale u maturity není důležité vyhrát, ale zúčastnit se :D
Zítra a v pátek mě ještě čekají státní maturity, na které jsem se zatím vůbec nepodívala a na angličtinu se asi ani nepodívám protože se vlastně ani není na co podívat, ale profilovou jsem dala za jedna, tak co bych nedala státní. Čeština bude buď a nebo. A takovej trotl asi snad nejsem, navíc se všem mé pondělní a úterní vyjadřování líbilo, tak uvidíme.

Někteří lidé si už ani nepamatují co si vytáhli, já jsem si z maturity odnesla tak emotivní zážitek, že na něj do konce života asi nezapomenu. Aneb jak jsem se rozbrečela přimaturitě z dějepisu...