Blogspot nechce titulky

Pondělí
Otevírám ZSV a opakuji si ekonomiku. Mám dobrý pocit, že to umím. Dávám si jeden muffin za odměnu. Dostávám se k otázce číslo 5 a 6, ty jsou taky docela v pořádku. Apeiron, aporie, číslo, dialektické myšlení. Dívám se na hokej protože další učení už nepřipadá v úvahu. Navečer si zkouším mluvit patnáct minut na téma Entertainment. Takhle doma mi to jde. Usínám někdy po desáté s docela dobrým pocitem.

Úterý
Pouštím si k sobě čerstvý vzduch, když se vrátím, praští mě ledový vzduch, zkoumám teploměr a zjišťuji, že je pět stupňů. 5 stupňů? Dávám si na posilnění cigaretu a zavírám, opravdu je zima. Vynechávám otázky 9-13, které si nechávám nakonec a modlím se, abych si je nevytáhla. Otázku patnáct chci! Zaobírám se státoprávní teorií, právem a lidskými svobodami. Dobře, něco bych řekla. Začínám s psychologií. Otázku číslo 22 vzdávám, přelistuji na dvacet sedmičku - mezinárodní vztahy. Nesmím se dostat k Afgánistánu a Íráku. Znovu přežívám tu zimu a kouřím další cigarety, teplota klesla na 4 stupně. Dávám si dva muffiny. Necítím se o nic líp. Noc si vyhrazuju na otázku číslo 22 a na sociologii. Zjišťuju, že z ní nevím vůbec nic a tak jdu radši spát.

Středa
Tři stupně. Funny. Dopoledne se snažím o sociologii, otázka 24 je ale nějak moc záludná, takže mi zabírá víc času než je zdrávo. Po obědě se jdu učit do postele, usnout přece nemůžu. V půl třetí se probouzím, s obličejem přilepeným na otázce číslo 26. Dělám si černý čaj. Zjišťuji, že mám v pokoji takovou menší přírodní katastrofu, ale nevěnuju tomu pozornost. Odevzdaně usedám před poslední zbytek ZSV - filosofii. Něco jde, něco ne, díky otázce číslo 13 začnu být pověrčivá. Etiku si nechávám na příští týden. Vytáhnout si etiku by byla opravdu velká smůla! Dívám se na hokej. Začínám mít obavy, že všechno, co jsem se doposud naučila do příštího týdne zapomenu. Ebbinghausova křivka zapomínání mluví jasně. Do dvou dnů zapomínáme 80% všeho. Vracím se k dějepisu. Vidina 18 otázek a zbývající 4 dny mě děsí a to jsem ještě nezačala s angličtinou. Už 4 den mě bolí hlava, ale nevěnuju tomu pozornost. Dělám si kávu, zjišťuji, že Přemyslovce jsem zapomněla víc než z 80% procent a v čase 1:48 se odebírám spát.

Čtvrtek
Ráno si naposledy opakuji filosofii. Otázky 9, 13, 28 si nechávám na příští pondělí (ano, opravdu se budu učit ještě v maturitním týdnu protože nestíhám) Přesouvám se na dějepis. Z otázek 18,19,20, které jsem se naučila minulý týden nevím opravdu skoro nic. Probouzí se u mě panika, tak kouřím. Všímám si, že Camelky stojí 77,- a nostalgicky, jako důchodce, vzpomínám na časy, kdy jsme kouřili Startky za pade. Okolo poledne jsem se nějak zasekla u Twitteru protože reformace ne-e. 30-ti letá válka taky ne-e. Anglická revoluce jo-o (anglickým dějinám nadržuji, já vím) A Francouzská revoluce + Naopleon = jeden velkej nesnesitelnej error. You know, ve Francii nesmíte pojmenovat prase Napoleon a dokonce Orwellovo Napoleona z Farmy zvířat museli ve fr. překladu přejmenovat. (haha, jo alespoň něco si pamatuju z hodin angličtiny) Odpoledne jsem se dostala do stavu nejhlubší deprese, když jsem zděšeně zjistila, že jsem úspěšně zapomněla celej dějepis. A to jako vopravdu. Tak jsem si řekla, že to vzdávám, že si to prostě celý přečtu jako knížku. Buď a nebo. Když neudělám maturitu, nic se neděje. Pořád ještě můžu odjet do Anglie a/nebo spáchat sebevraždu. Sním celý balík sušenek, ani nevím proč, utírám imaginární slzy zoufalosti a odevzdaně usedám před 128 A4 dějepisu. Před večeří objevuju tašku s jelenem a jsem odhodlaná si jí po maturitě koupit ( asi jako další miliardu věcí) a mám motivaci, proč se nerozbrečet. Večer není hokej, takže se nemám na co vymlouvat a svědomitě ... čumím do papírů. Tentokrát si dělám silnější kávu a pak ještě jednu a končím ve 3:02 O necelé dvě hodiny později vstává můj bratr do práce.

Pátek
Už 6 dní jsem nebyla venku. Ani na zahradě. Jediný můj kontakt s vnějším světem je když si jdu zakouřit na balkon. Dlouho jsem si taky nemyla vlasy a na obličeji se mi udělal pupínek. Po tak dlouhé době, zrovna teď. Asi za to může stres. Topím se v historii a když už hrozí utonutí, mluvím 15 minut na nějaké téma z angličtiny. Na reálie bude čas o víkendu. Na případné nedostatky v dějepise bude čas v úterý odpoledne a ve středu dopoledne. Začínám být docela ráda, že začínám s profilovými předměty tak pozdě. (V pondělí, první maturita v půl páté, zákeřné :D ) Zjišťuji, že bych potřebovala navíc přesně ty dva dny, které jsem před svaťákem jenom proležela a strávila nicneděláním. Odpojuji wifi a doufám, že to dotáhnu do zdárného konce. Nicméně se prohlubuje moje deprese. Protože jsem u otázky číslo 13, zjišťuji, že ačkoliv jsme jí opakovali někdy v únoru, nevím z ní vůbec nic. Moje zkurvená krční páteř se hlásí o slovo zrovna v ten nejhorší moment, bolí mě žebra, je mi na zvracení (nevím z čeho, jestli z páteře nebo dějepisu) a dávám se na modlení. Až odmaturuju z dějepisu, rozpláču se štěstím, ikdyby to bylo za čtyři.
A jestli se už neozvu, tak jsem ten dějepis nedala a topím se někde v alkoholu. Ve středu při mně musí stát všichni svatí, musí být dokonalá konstelace hvězd, osudová nevyhnutelnost mi musí být nakloněna a prostě si musím vytáhnout některou z otázek 1-10, 14-17, 20, 23 nebo 25. Musím.

Sbohem