Sice se pořád (sporadicky) vídáme, ale já jsem zablokovaná.
Nevím proč si to dělám.
Nevím proč mám potřebu všechno vždycky pokazit.

Vznáším se někde v prázdnu (v páté dimenzi, ha) a přemýšlím, jestli mu psát a být vlezlá a ponižovat se ještě víc. Nebo nebýt vlezlá a riskovat, že na mě časem zapomene.
Tak moc ráda bych ti do očí vytkla úplně všechno.
A nejvíc ze všeho bych ti ráda řekla, jak je pěkně na hovno, že mě nemůže mít rád, že už mě nikdy neobejme.

Ne, nejsem v pořádku.
To jsem si jen namlouvala.
Čím víc se mi vzdaluješ, tím blíž chci být.

Jsem si asi tak na 85% jistá, že už mě škola nebaví. Že už nemám potřebu studovat. Že už mi to nic nedává. A všechno se posralo a já nemám sílu se sbírat a něco s tím dělat. Chci radši trávit hodiny v kavárně a tvářit se mile na lidi, co mi ani nedají dýško. Ale všude voní káva a lidi jsou tak zajímaví.

Ach Jaroslave, cos mi to provedl.
Proč jsi mě vůbec hledal, když vlastně nikoho nehledáš.
Proč jsme museli získat ten falešný pocit, že si budeme rozumět.
Proč jsem tě nechala.
Proč jsem se nechala.

Leave the horror here
Forget the horror here
Leave it all down here
It's future rust and then it´s future dust

I'm not alone yet I feel so lonely


Let me love you
All night long 'til the birds tweet
Singing along

Nevím co se sebou.
Nevím co s tebou.
Chtěla bych v sobě najít tu vnitřní sílu a poslat tě někam.
Ale místo toho se prostě budu jen dál ničit.
Protože pořád chci, abys mě chtěl.
Protože pořád chci tvoje objetí, prohrábnout rukou tvoje vlasy a cítit tvoji vůni a schoulit se ti pod peřinu a brečet do konce života.

Všichni si myslí, že to mám vyřešit tím, že potkám někoho lepšího.
Protože to je přece jednoduché.
Protože mi to přece trvalo jen tři roky.
Nechci potkávat vůbec nikoho.
(kromě zajímavých lidí v kavárně)

Proč jsou pro všechny okolo mne mezilidské vztahy tak jednoduché a přirozené.
Jenom já jsem vždycky socially awkward.

(My) Love will tear us apart.