Unless you stay close to me
Like the wild geese
That fly through the thunder
Onward and upward
Through the clouds
Away from the rain
And the wind that blows us down
When the sky turns black
When the wolves run back
We'll just wait here for
The first lights of morning

You and me
We're like those geese
Out in the thunder

Zápal plic neni sranda

Hlavně proto, že máte horečky. A když máte horečky, spíte úplně na houby

 Probuzení každou hodinu protože je vám buď taková zima, že se musíte zabalit do županu, přikrýt se dekou a pak teprv peřinou nebo je vám naopak takový horko, že se za noc třikrát převlečete a jednou vyměníte i tu peřinu)

A taky se vám zdají divný sny. A jak se furt budíte tak si je pamatujete. 

A ty sny jsou tak na hovno, že už se vám ani nechce usínat (to vysvětluje moje brouzdání po facebooku ve dvě, tři, pět ráno - nic se tam samozřejmě neděje, jen mi opilá M. píše aktuality z Nebe)

Na True Detective jsem sice koukala už před půl rokem, ale ten sen o holce s věncem ve vlasech, co "leží" mrtvá propletená v koruně stromu mi ten seriál dost připomněl. Nebo možná Hannibala. 

Každopádně nic hezkého. Lezla jsem na ten strom za ní, a kolem lítala spousta havranů a padalo listí a já byla fascinovaná. Někdo mě chtěl zabít a proplést do toho stromu úplně stejným způsobem. 

Pak jsem pro změnu byla sériovej vrah já. V hnusném, hlubokém lese objevila parta děcek moje skladiště uřezanejch končetin. Tak jsem je prostě všechny zastřelila.

Jo, a celou tu dobu jsem byla chlap...

Ne všechny sny ale byly tak hnusný. Když horečky odezněly v slaboučké teploty zdál se mi sen na pokračování. Tak děsivě realistický. Pracovně jsem ho pojmenovala Gordon (podle knížky Gordon, s hlavní postavou Gordonem  protože ta postava a můj Gordon ze snu jsou si podobní).

Rodiče se mě ptali, jestli se radši nenechám otestovat na HIV protože se se mnou Gordon zrovna rozešel. A to ještě loni o Vánocích lovil kapry. Eh?!

Jenže Gordonovo pokračování (tu samou noc, kvalitní spánek yay!) mě hrozně psychicky rozložilo. Asi se trochu bojím, že celej ten sen byla snaha mého mozku mi dát najevo, jak strašně jsem v nepořádku. Hledám ve svém životě Gordona. Uhm. Přečtěte si to. Ať víte o čem mluvím. 

Ostatně to koreluje s mou oblibou v platonických láskách. A kdybych někdy měla ambice napsat knihu, napíšu tenhle sen. Nikdy se mi nezdál sen, který by dával takový smysl jako tenhle. Všechno vypadalo strašně uvěřitelně (až na mojí práci novinářky, haha). 

Kromě snění jsem taky občas byla vzhůru. A když jsem byla vzhůru tak jsem pořád kašlala. Vlastně jsem kašlala i ze spánku. V ordinaci na mě lidi divně koukali protože jsem byla bílá a zpocená z té několikasetmetrové cesty a jedněch schodů. 

V noci jsem občas zapomněla dýchat. 

A nejhorší bylo, když v Downton Abbey byla vtipná scéna, já se chtěla smát a málem se udusila. 

Z toho jsem se poučila a pak radši dokola poslouchala naprosto sebevražedné a umírající nové album The Drums. Než jsem se opravdu zaposlouchala do těch textů přišlo mi to jako milé a veselé album. 

Pak jsem zjistila, že každý druhý text je o umírání. 

Pořád mi dělá problém vyjít schody nebo kopec. 

Ale dokud neslyším svoje vlastní plíce tak je všechno dobrý. Je prostě divný když si lehnete na levou stranu, nadechnete se a slyšíte! jaký zvuky vaše plíce vydávaj. A jak vás tak běžná činnost tak vysiluje. 

Dostala jsem doporučení na tři týdny klidového režimu. Mám zakázáno v podstatě všechno kromě chození do školy a popíjení čaje v teple. A nemám se stresovat. 

Tak určitě. Za tři týdny první zkouška. 

Jinak se škola odehrávala dva týdny beze mě a kupodivu se nic nestalo. Měla jsem spoustu času přemýšlet nad zhovadilostmi. Jako třeba že skončím a najdu si práci protože pocit zbytečnosti už přesáhl únosnou mez. 

A taky bych potřebovala peníze, abych mohla žít.

Jenže pak sedím v sobotu u mid-termu ze statistiky a i po dvou absencích a nepochopení skoro všeho ho napíšu na 88%. A pak ten prapodivný mail od vyučující na angličtinu, že moje angličtina je na takové úrovni že pochybuje o přínosu chození na semináře. Eh? Pak si říkam, jestli mi to za to stojí. Jestli mě to třeba nezačne v letňáku bavit, jako tomu bylo v prváku v Plzni. Jestli chci mít celý život před jménem titul, který mi bude připomínat nikoliv to, co jsem dokázala, ale to, co jsem nedokázala. 

Rozpolcenost je zpátky! 

No a kdyby vás to zajímalo, tak trpím kvůli Gordonovi. 

Chtít něco, o čem předem víte, že to pro vás skončí špatně je podle mě jasný důkaz vaší slabomyslnosti. 

Mojí slabomyslnosti. 

They might hate you, but I love you
And they can go kill themself