Nechápu, že po tolika letech a tolika festivalech mě pořád ještě může něco příjemně překvapit.
/chvilka počtů... to máme 1× Sázavafest, 6× RfP a 3× Grejp, jednodenní akce nepočítaje, docela výkon ^^/
Nejdřív bych si ráda zanadávala, v jak blbém místě světa bydlím, všude je to buď moc daleko na západ nebo moc daleko na východ. Tak jsem si udělala mezizastávku v Brně, abych nejela 12 hodin vkuse a vlastně bych pak nestihla dost programu a nechápu, jak jsem se před třema rokama dokázala dostat na Grejp tak brzo.
Původní plán byl si v Brně taky užít tu trochu kultury, ale vzhledem k tomu, že vlak měl (překvapivě) zpoždění jsem se nakonec zmohla jen na to dojet na hostel, kde jsem půl hodiny čekala protože obsluha měla zrovna pauzu, dojet si nakoupit jídlo a pak usnout na pohovce místo v posteli (long story short: smartfoun)
Páteční cestování bych nejradši zapomněla. Už do Brna přijel StudentAgency pozdě. Spolu se slečnou, která mě identifikovala podle loňské grejp tašky, jsme si postěžovaly, že asi ten vlak v Blavě nestihnem. No nestihly sme, ale !!!
Bratislava po měsíci, projíždíme kolem těch známých míst, zasteskne se mi po náplavce u Dunaje. Místo v 11:15 přijíždíme v 11:35. Jako ostřílený Bratislavák vím, co mám dělat, beru sprint na městskou, pak na nádraží, pak netrpělivě proklínám všechny Slováky co asi nevidí jak spěcham, pak zas děkuju slečně přede mnou co mě pouští před sebe. Je 11:57, vlak měl v 55 odjet, pořád bliká na tabuli. Běžím na nástupiště, slyším píšťalku, běžím ještě rychleji k prvním dveřím a... aha. Plno, vedlejší vagón taky. Lidi se nedokážou víc smáčknout. Průvodčí na mě volá, že mám smůlu, že musí jet, že vlak je beznadějně plnej. Trochu protestuju s tím, že se zajdu podívat dál. Zapíská mi vedle ucha na píšťalku, zavře dveře a zmizí.
Na pokraji hysterického záchvatu stojím, nadávám a sleduju míjející rychlík směr Košice s poloprázdnými zadními vagóny. V ten moment jsem neměla daleko do toho se rozbrečet vzteky. Toho si všimnul pán v oranžovém a spolu s řidičem lokomotivy se snažily zabránit mému hysterickému pláči tím, že se ptali kam jedu, pak mě poslali do sousedního osobáku, že pak pojedu tam a tam a do Piešťan se dostanu. Nekladla jsem odpor. Vlak směr Leopoldov. Všechno by bylo děsně unicorns and rainbows, kdyby ten osobák neměl zpoždění, tudíž přijel do Leopoldova ještě pozdějc, než ten zpožděný rychlík do Košic. Tudíž jsem si vůbec, ale vůbec, nepomohla a stejně čekala dvě hodiny na další vlak. To sem si mohla ty dvě hodiny zkrátit v Blavě a ne uprostřed pustiny, kde nebylo vůbec nic (údajně je tam obří věznice). Měla jsem největší chuť nasednout na vlak zpět do Blavy, jet domů a na celej Grejp se vykašlat. Ach mé hloupé, rozhořčené já! To bych si nikdy neodpustila!
Ve vlaku jsem nastoupila do vagónu kde jsem se opět setkala s Brňačkami, které se mému příběhu trochu vysmály, ve tři hodiny jsem dojela do Piešťan a rezignovala na snahu se mačkat v autobuse a šla rovnou mezi taxíky, kde si mě odchytil Francouz ♥ že jestli jedu taky a jestli se složíme.
Stan jsem si letos vůbec poprvé postavila mezi relativně tiché spolustanující, daleko od smradu tojtojek, strategicky tak, aby mi kolem něj neprošlo 100 lidí za hodinu a prostě se vůbec den začal obracet k lepšímu. Pak už to zas všechno bylo jen unicorns a rainbows.
Grejp je rok od roku krásnější, letošní pásky jsou rozkošné, květované, všichni dodrželi dresscode alespoň do té míry, že nosili kytky, květované čelenky, šaty, prostě květy všude!
U stánku Veggie jsem byla nonstop a obstarali většinu mé festivalové obživy. Pak jsem se dozvěděla, že mají pobočku asi tak o dva baráky dál, než kde jsem v Bratislavě pobývala v hostelu a nechápu, že jsem si jich nevšimla ^^ Veganský závin byl tou nejlepší snídaní pod sluncem (doslova).
Počasí se oproti loňsku zlepšilo o milion. Pršelo sice, ale pršelo na Editors a to jsem stála někde vpředu v tranzu, plná štěstí a navíc... když prší do velkého davu... tak to odnesou jen vaše vlasy :D
Grejp miluju pro jeho vizuál a pro jeho smysl pro detail. Selfie zrcadlo přes půlku ranveje, Jím iné aneb stánky pro vege/vegan/bez lepku/stánky s ovocem... ♥, odpočinkové zóny, které nejsou beznadějně narvané jako bývaly třeba na RfP, obří kozel od Kozla dohlížející na festival, houpací sítě, slámové kostky, kofolácká tribuna se zásuvkami (o kterých nikdo nevěděl takže tam nebylo narváno jako v samonabíječkárně), improvizační stage, kde hráli Prostitutky a Feud akusticky, větrníky, květy na kryté stage-i, prostě Grejp ♥
Kdo neviděl, nepochopí.
(ten festival má rozkošné i pódium prostě... !!!)
V pátek jsem započala koncerty na tribuně Kofoly a pozorovala skvělé Holy Esque, které jsem si moc nenaposlouchala a chystám se to napravit, protože jsou ze Skotska, muhaha.
Pak jsem si dala občerstvovací pauzu (vegan quesadilla for fuck sake!), došla se přiobléci a pak se až do rána nezastavila.
Bombay Bicycle Club jsem nikdy moc neposlouchala, vyloženě od nich mám ráda jen pár písniček, takže mě mohli jedině příjemně překvapit a taky že sakra jo! Strašně mi připomínali atmosférou loňské Crstyl Fighters. Prostě festival, slunko, mír a láska ^^
a tohle!
Na krytém pódiu hned po nich začínali Rangleklods, které jsem si stihla oblíbit díky Clouds. Byli lepší než všichni čekali a ani oni sami nečekali takovou odezvu.
Při Clouds
byl celý stan tak trochu v extázi a květy se nám nad hlavou klimbaly ve větru a prostě super! Sice jsem je opustila dva songy před koncem, ale za to nemůžou. To je chyba Editors.
Protože Editors. Ach! Po čtyřech letech, z RfP jsem si je pamatovala už jen matně. Samozřejmě neskutečný Papillon a neskutečný Tom. Stal se z něj ještě větší exhibicionista co si to na pódiu strašně užívá, při Formaldehyde si vyhrnul tričko a oko nejedné slečny, včetně mého, zvlhlo blahem. Muhahaha.
Závěrečný Papillon byl stejný, vlastně ještě lepší než 4 roky zpátky. Prostě Editors ♥, strašně strašně moc mě těší, že hrajou A Life As a Ghost, ikdyž jsem samozřejmě nanejvýš zklamaná z toho, že nehrají ani Phone Book ani No Sound But the Wind (jehož text byl donedávna názvem mého blogu). Ale co už! Byli i tak úplně nejlepší! I přes to, že jim hned během první Sugar vypadnul zvuk, pak jsme na ně deset minut museli čekat, než to všechno zprovoznili, i přes to, že pršelo. I přes to, že mě bolely nohy...
(a tohle hrál na klavír, ach bože!)
Po Editors nastala electro část večera. Tak nějak Bounce!Bounce znásobeno stokrát. Wilkinson mě sice nijak nebere, ale ve stanu bylo na rozdíl od venku teplo. Afterglow dali, spokojenost. Nebyla jsem si úplně jistá, že ještě něco vydržím. Po tolika hodinách na cestě, v zimě, ale Gesaffelstein je Francouz, tak jsem se hecla. Bylo půl jedné ráno, plán byl jít v jednu spát. Jenže jsem nějakou záhadou vydržela až do půl druhé a ještě se překvapeně divila, že to už jako bylo všechno. Zapomněla jsem na zimu, otlačené nohy, žízeň i svoje mokré vlasy. A taky jsem zapomněla na to, že jsem ospalá. A tak jsem si šla ještě pro přídavek na Flux Pavillion a v půl třetí ráno to teda definitivně zabalila.
Tak klidný festivalový spánek jsem ještě jakživ nezažila. Díkybohu za špunty do uší za tři pětky!
Sobotu jsem pak logicky dost tragicky nesla protože nedokážu spát ve dne. Tak jsem vyrazila na snídani k Veggie, dala si ovoce, kafe a to vše za naprosto nechutné peníze, ať žije euro!
Dopolední počasí bylo děsně funny protože mi nejdřív bylo furt teplo a pak najednou začalo foukat a udělala se zima a tak jsem se šla převlíct (a znova vyspat), vyrazila ven v kalhotách a jako na potvoru venku vedro, ale co už. Slovenštví Walter Schnitzelsson si užívali svojí zvukovou zkoušku, kde přivítali všechny přítomné (jejich většinu tvořili lidi, co tam spali ještě od nočních koncertů, řekla bych :D)
The Feud znaj v Čechách už asi všichni, vzhledem k tomu, že tu hrají asi tak desetkrát do roka. Proto mě celkem překvapilo že za a) na Slovensku hráli poprvé za b) většina fanoušků v předních řadách mluvila česky a za c) že většina Slováků o nich mluvila jako o "kytarovce z UK kterou vůbec neznám" Nezklamali ani oni, ani neznalí Slováci. Party hard a docela kvalitní circle pit. This is love!
Po nich The Prostitutes v naprosto příšerně nazvučeném stanu. Ale stejně dobří, akorát jsem kvůli nim prošvihla dvojitou duhu, kterou všichni tak nadšeně fotili a sdíleli n sociálních sítích všeho druhu.
V prvním reportu jsem si přečetla, že čím víc jmen z line-upu Grejpu znáte, tím jste mladší. Well, Palma Violets jsem neznala vůbec, Takže opět další překvapení. Další příjemné překvapení.
Všichni jsme si sborově zazpívali, že oh forteen, oh forteen take me home! A vlastně si teď tak říkám, že byli naživo možná lepší než z cédéčka ^^
Ačkoliv vrcholem všeho měla být La Roux, za mě to byli rozhodně Klaxons. Spolu s Editors nejlepší zážitek. Loni jsem je prošvihla na Rock for People takže to pro mě bylo poprvé. A byli strašně super. Co víc k tomu dodat, prostě další párty. Díky velikosti Grejpu máte kolem sebe i u narvaného koncertu dost životního prostoru na všeliké taneční kreace a tak. Samozřejmě tam stáli ti nechápaví lidé, čekající na La Roux. Nesnáším tenhle typ lidí, co tam stojí a čumí a nepohnou se i kdyby ta kapela byla sebelepší. A taky jsem objevila nový fenomén annoying fanoušků. Páry. Holka chce vidět kapelu, její přítel jde s ní, očividně znuděn, celou dobu jí hrdinsky ochraňuje od (neexistujících) hrozeb a tak stojí, čumí, tlačí do vás i přes to, že mají oba před sebou tunu (mluvíme ve festivalových mírách) místa. A ideálně ještě s batohem na zádech. Fuck you!
La Roux mě upřímně moc nezajímala. Poslechla jsem si pár věcí ze stanu (výhoda Grejpu, stan máte tak blízko, že od něj vidíte na hlavní pódium :D), s tím, že mi bude víc teplo. To se mi teda úplně nepovedlo. Naopak jsem se asi čtyřikrát v noci vzbudila zimou a modlila se, ať už je ráno. Fakt se to nedalo. Headlineři sice hrají vždycky v noci, ale zas v jednu ráno by to bejt nemuselo. Zabalila jsem to (se) v půl druhý. Stejně hrála údajně na half-playback.
A pohádky je konec, 12 hodin cesty zpátky, tentokrát o něco míň naštvanosti na dopravce, teplá sprcha, měkká a teplá postel a pofestivalová deprese. Navíc je tady zima a já mam pocit, že léto je zas definitivně over a další mě čeká až za rok. Tak si krátím čas plánováním toho, jak na Grejp pojedu i příští rok.
Protože prostě TO CHCEŠ!
Dík za pozornost ;D
Po nich The Prostitutes v naprosto příšerně nazvučeném stanu. Ale stejně dobří, akorát jsem kvůli nim prošvihla dvojitou duhu, kterou všichni tak nadšeně fotili a sdíleli n sociálních sítích všeho druhu.
V prvním reportu jsem si přečetla, že čím víc jmen z line-upu Grejpu znáte, tím jste mladší. Well, Palma Violets jsem neznala vůbec, Takže opět další překvapení. Další příjemné překvapení.
Všichni jsme si sborově zazpívali, že oh forteen, oh forteen take me home! A vlastně si teď tak říkám, že byli naživo možná lepší než z cédéčka ^^
Ačkoliv vrcholem všeho měla být La Roux, za mě to byli rozhodně Klaxons. Spolu s Editors nejlepší zážitek. Loni jsem je prošvihla na Rock for People takže to pro mě bylo poprvé. A byli strašně super. Co víc k tomu dodat, prostě další párty. Díky velikosti Grejpu máte kolem sebe i u narvaného koncertu dost životního prostoru na všeliké taneční kreace a tak. Samozřejmě tam stáli ti nechápaví lidé, čekající na La Roux. Nesnáším tenhle typ lidí, co tam stojí a čumí a nepohnou se i kdyby ta kapela byla sebelepší. A taky jsem objevila nový fenomén annoying fanoušků. Páry. Holka chce vidět kapelu, její přítel jde s ní, očividně znuděn, celou dobu jí hrdinsky ochraňuje od (neexistujících) hrozeb a tak stojí, čumí, tlačí do vás i přes to, že mají oba před sebou tunu (mluvíme ve festivalových mírách) místa. A ideálně ještě s batohem na zádech. Fuck you!
La Roux mě upřímně moc nezajímala. Poslechla jsem si pár věcí ze stanu (výhoda Grejpu, stan máte tak blízko, že od něj vidíte na hlavní pódium :D), s tím, že mi bude víc teplo. To se mi teda úplně nepovedlo. Naopak jsem se asi čtyřikrát v noci vzbudila zimou a modlila se, ať už je ráno. Fakt se to nedalo. Headlineři sice hrají vždycky v noci, ale zas v jednu ráno by to bejt nemuselo. Zabalila jsem to (se) v půl druhý. Stejně hrála údajně na half-playback.
A pohádky je konec, 12 hodin cesty zpátky, tentokrát o něco míň naštvanosti na dopravce, teplá sprcha, měkká a teplá postel a pofestivalová deprese. Navíc je tady zima a já mam pocit, že léto je zas definitivně over a další mě čeká až za rok. Tak si krátím čas plánováním toho, jak na Grejp pojedu i příští rok.
Protože prostě TO CHCEŠ!
Dík za pozornost ;D
Neznám z nich vlastně nikoho. Ale je důležitý občas někam jet a mít se fajn a já melu blbosti, ale... Jo, hurá! :D
OdpovědětVymazat