Another day, another party

aneb Já a moje paradoxy.
V úterý jdu do kuchyňky a o nos mi zavadí silná vůně trávy. Vidím hrnec narvanej po okraj trávou.
Dvě a dvě rovnáse pět. Ve středu je obří kolejní párty. Tady se vaří hrnec trávy. Bude to divoký.
Říkám si, já prostě nechápu, jak to lidi furt může bavit - hulení.
Co z toho maj?





O 24 hodin později, stejná kolej, stejný patro, opačná strana. Stojím zhulená v kuchyňce a cpu se trávovým bramborákem.
Byl fakt moc dobrej.
Na koleji je milion lidí, který jsem v životě neviděla i ty, co jsem někdy někde viděla, ale určitě u nás nebydlí. Ucpaný schodiště, výtah mimo provoz, všude smrdí tráva a alkohol. Lidi vysedávaj na zemi a když přes ně kličkujete na záchod, je to o hubu. Z každý strany vám někdo podává jointa.
Ten chlap, co sjel do Tesca pro víno, přišel si pro peníze a než jsem mu je z pokoje přinesla už byl pryč.
Víno zadarmo.
Chodíme nahoru a dolu a cestou vrážíme do lidí a lidi vrážej do nás, ale je to v pohodě.
Všichni jsme zhulení.
I člověk co celej večer nic nepokouřil musel bejt zhulenej jenom z toho vzduchu.
Sedíme v deseti lidech na jedný posteli, posloucháme muziku a lidi balí jedno brko za druhým. Nedejchatelnej vzduch a pálí mě oči.
V půl jedný se celá těžká zvedám z postele a jdu spát. Bohužel se zrovna v tu dobu všichni přesouvaj do šestýho patra. Přes lidi na zemi se už ani nedá kličkovat. Musím jít do sedmýho patra a odtud druhým schodištěm zas zpátky do šestýho. Strkám do lidí, nemůžu přes ně ani najít naše dveře. Do dvou do rána poslouchám jak si někdo na chodbě asi hraje fotbal s prázdnýma flaškama.
Tráva mě perfektně uspí.
Ráno opatrně našlapuju po zalepený chodbě plný vajglů
Takhle se baví elita národa!

Jinak byl tenhle krátký týden super.
V pondělí návštěva fitka. Strašně příjemná slečna co nám všechno ochotně ukazuje a vysvětluje a sere mě, že chtěji za tři měsíce 2550,- protože je to tam super. Akorát jsem si tam přišla hrozně trapně. Protože jsem byla dopoledne líná si oholit nohy. A vzala jsem si krátký tepláky. A ona jak nám to ukazovala si toho musela všimnout. Nevadí.
Už mě tam stejně bohužel nikdy neuvidí.

Mám schválený projekt bakalářky
M. je skvělá
Asi budu na holky (porotože když už jsem vyčerpala platonický lásky k vyučujícím mužského pohlaví, musím si najít někoho nového)
Dala jsem bez učení úspěšně dva mid-termy
a bonus question, kdo podepsal 26. 3. 1979 mírovou smlouvu. Nápověda je, jsou to země blízkýho východu. Tak jasně že Egypt a Izrael. S. mi při odchodu ukazuje palec nahoru, jakože to mám dobře. Ocenění nejvyššího kalibru :D
Jdu si sednout na kafe (a dort viz 365) a potkávám se tam se spolužáky. Tak si jdem hromadně sednout k jednomu stolku a bavíme se. S lidma, se kterýma se normálně sotva pozdravím. Přišla jsem si děsně... sociální. A bylo to fajn.
Ve fitku uběhnu další kilometr
a další
a jsem příjemně znavená

Od příštího týdne se podávaj přihlášky do Kanady.
Přemejšlím, kde vezmu těch 650€ = hledám brigádu
Rodiče mě děsně podporujou.
Babička mi říká, víš, naco já ještě potřebuju peníze?! Já mám peněz dost
A pak že si všichni důchodci jenom stěžujou
Takže Kanada jo?
Nejhorší bude si to vyjednat se školou. Musí mi napsat doporučení.
A musím napsat motivační dopis.
Nesnášim motivační dopisy.
Ale měsíc v Kanadě, včetně letenek z Bruselu, do Bruselu, vnitrostátní lety, ubytování... a to všechno jenom za +-17 000,- kdy jindy v životě mi někdo udělá tak super nabídku?
Chci jet do Kanady.
A takyže pojedu!