The fact is that the heart had snapped right in two

Chci aby mě hladil po vlasech a tak.

Chci něco.

Něco jinýho, než co mám teď

Chci najít někoho, kdo by mi rozumněl a nechápu proč je to tak těžký

Proč si občas připadám, že mě lidi vůbec nechápou

Ale nejvíc mě sere, když mi lidi přisuzujou věci/emoce/vlastnosti, který nemám.

To se pak třeba dozvím, že já přece všude tvrdím, jak nikoho ve svým životě nepotřebuju. Zajímalo by mě, kdy tohle I. vydedukovala.

Sníh to všechno akorát zhoršuje.

Zima.

Blížící se Vánoce.

Zkoušky.

Mr popular sentiment

Neumím vůbec nic protože se vůbec nic neučím kromě slovíček, který jsou mi stejně k ničemu.

A ty blížící se bakalářky.

A můj idiotskej bratr, kterej tak akorát ničí celou naší rodinu

Je mi zima

Nesnáším fejsbůk, nesnášim, že mi říká úplně všechno

Závidim jak malý dítě 

Blablabla

Potřebuju uspokojit, fyzicky, psychicky

Je mi smutno když zírám z okna na padající vločky a nemám ani chuť jít ven

Svět je úplně špatnej a špinavej a moje studium mi to vůbec neulehčuje

Aneb když vám na přednášce někdo osvětlí, jak je to s tím testováním kosmetiky na zvířatech. Jak se to jenom outsourcuje, aby jste tam pak mohli nalepit samolepku o tom, že netestujete na zvířatech.

Nebo ten koltan. Koltan je všude. V mobilu, v noťasu, bůhví v čem. Kolik lidí asi umřelo, abych si já mohla psát tuhle sračičku na blog?

A koho to vlastně zajímá? Nás se to přece netýká, nás nikdo neotročí, my se otročíme sami

Konec světa by byl tak jednoduchý řešení

Měla bych se jít radši učit

Tři zkoušky

Uhm, jak to mám všechno narvat do hlavy?

A pak další a další a další kvanta informací?

Testuju svoje vědomosti na rodičích. V pátek jsem jim vysvětlovala, jak je to s tou Palestinou a Izraelem, neumim vůbec vysvětlovat, asi. Ikdyž kejvali, jakože chápou, spíš asi ne

Ale to je úplně jedno

Miluj mě prosím